Jdi na obsah Jdi na menu
 


BARMA 2010 (oficiální název MYANMARSKÝ SVAZ) - 1.část

2. 1. 2011

 

Barmská junta pouhé dva týdny před volbami (7.11.2010) odhalila novou vlajku země. 

 3509375-nova-vlajka-barmy.png

 Když mně oslovila jedna dáma (Ája) ,  že po přečtení mého cestopisu o Malajsii by klidně se mnou někam odjela a co bych řekla na Barmu,nevěděla jsem nejdříve,co na tuto nabídku odpovědět. Jednak jsem neznala Áju osobně a jednak jsem nic nevěděla ani o Barmě. Chci já vlastně tu Barmu vidět ?  Musela jsem si to nechat projít hlavou , prostudovat si velmi mnoho webových stránek jak od cestovatelů,tak z různých jiných zdrojů, až jsem dospěla k názoru,že bych tu Barmu vlastně chtěla poznat. Jedním z důvodů bylo i to,že tam moc turistů nejezdí. Pravděpodobně proto,že Barma je jednou z 10 nejchudších zemí Světa a nic prý  tam nefunguje,tak,jako jinde a velký podíl na tom nese i ta skutečnost,že je to velmi zakonzervovaná země díky velmi tvrdému režimu ,který v zemi vládne od roku 1962.

 A tak jsme tedy já a Ája koupily přes internet letenky z Prahy přes Moskvu do Bangkoku na 27.10. 2010

následoval nákup letenek z Bangkoku do Yangonu 28.10.2010 a zpět na 18.11.2010 ,bez nich bychom nedostaly vízum o které jsme požádaly asi 3 týdny před cestou na ambasádě v Berlíně. Jinde pro nás nebylo možné o vízum zažádat,tedy kromě Bangkoku,ale tam jsme na to neměly čas.Ještě jsme musely mít dvouvstupné vízum do Thajska,(protože jsme si naplánovaly poslední dva dny před odletem domů právě v Bangkoku)  o které jsme zažádaly na ambasádě v Praze. Do obou zemí jsme víza dostaly a tudíž už nic nebránilo tomu sbalit krosny a vyrazit do Barmy dřív než z ní udělají turistický lunapark.

www.ceskatelevize.cz/ivysilani/209562260120007-na-ceste/

trochu historie o Barmě: www.on-internet.cz/index.php 


 BARMA (Myanmar) 27.10. - 20.11. 2010

Nikdo, kdo se rozhodne navštívit Barmu, by neměl zapomínat na to, že tu více než čtyřicet let vládne režim, který je označován za jeden z nejbrutálnějších na světě. Podle předních organizací na ochranu lidských práv má na svědomí myanmská vojenská junta zločiny proti lidskosti, mučení vězňů, organizaci nucených prací, a dokonce i odvody dětí do armády. A to je jen část dlouhého seznamu porušování lidských práv v  Barmě (Myanmě )

země velmi chudá (mezi prvními 10 na světě)ale přitom plná zlata,v podobě pagod -také se jí říká "Země zlatých pagod"s  několika tisíci chrámů, statisíců mnichů a soch či podobizen Buddhy nepočítaně

Země  buddhistická- historickým náboženstvím v Barmě převládá théravádový buddhismus, ke kterému se hlásí kolem 89% obyvatel. Přibližně 5% obyvatel vyznává křesťanství. Země týraná vojenskou juntou,která má na kontě přes  2000 politických vězňů, kde lidká práva nemají žádné místo , kde  vládne tvrdý diktaturský režim, který tuhle dříve velmi bohatou zemi naprosto ožebračil.

 I navzdory tomu všemu  je to země usměvavých a dobrosrdečných lidí

Země, kde muži chodí v sukních (longi), kde si  ženy  natírají obličej thanakou (rozdrcenou kůrou jednoho stromu) a kouří doutníky. A na jezeře Inle chlapi  pádlují nohama,  lidé tam žijí na plovoucích ostrůvcích v domkách a chýších postavených na kůlech přímo na vodě,  kde  se pěstuje na plovoucích zahrádkách zelenina .  Vzdálenosti se tam měří na hodiny a ne na kilometry, jak jsme zvyklí, protože cesty jsou různé a dopravní prostředky také. Země,kde se kopule chrámů zdobí zlatem a drahokamy a kde vládne na mnohých místech hladomor.
Barma při lidnatosti 77 ob./km2 je značně izolovaná země, turistům prý těžko dostupná, pro Evropany se může zdát obtížná, složitá, ale velmi poučná. Díky geografické uzavřenosti (hory na západě, východě a severu), jsou zde využívány podmínky pro utajovaný specifický vývoj. Uzavřenost Barmy se zřejmě odráží i v ojediněle uzavřeném barmském písmu. Vedle viděné a zažívané reality je velmi poučné sledování specifického barmského TV vysílání, které přesvědčivě charakterizuje „budovatelský“ charakter vojenského vedení země. 

Mobilní telefon v Barmě nefunguje, lépe řečeno místního operátora mají, ale žádný jiný světový operátor tam nemá pokrytí. Takže mobil můžete používat leda jako budík. Internet se prý poslední dobou trochu zlepšil, ale slibovat si od toho moc nemáme. Tak jako mnoho jiného i v tomto směru je více zakázaného než povoleného. Na velkou většinu serverů je přístup zakázán,ale hoši z internetových kaváren, či na hotelech prý to umí obejít, tak uvidíme.

Ttyto věty se mi zaryly do paměti už  několik měsíců před cestou, když jsem se začala o této zemi dozvídat pořebné informace , protože jsem popravdě o Barmě téměř nic nevěděla a pokud se chcete o Barmě dozvědět základní informace,klikněte si na tento link

cs.wikipedia.org/wiki/Myanmar
pěkné články o Barmě naleznete po rozkliknutí následujících odkazů

www.lideazeme.cz/clanek/zapraseny-myanmsky-klenot

www.lideazeme.cz/clanek/myanmske-cajovani

O současné situaci v Barmě vypovídá toto video

 

Hlavní městem Barmy je oficiálně od roku 2005 Neipyijto (čti Najpidó),které je stále ve výstavbě a má být dokončeno v roce 2012 i když v Yangonu stále zůstávají důležité úřady. Bylo založeno 6.11. 2005 podle údajů a na doporučení  astrologů. Žije v něm cca 1. mil. ob. na rozloze 7 tis. km2. K vymezení nového hlavního města došlo údajně ze strachu z námořního útoku USA na Rangún, jiné informace tvrdí, že spíše ze strachu před vlastními lidmi. Zřejmě je zde snaha vytvářet novou strategickou rozvojovou zónu (pravděpodobně po vzoru ekonomických zón Číny), kam zřejmě jde převaha investic a pravděpodobně i energií. Město je velkolepě „utajené“ budováno v dobře vybraném prostředí, mezi dvěma vodními toky, při úpatí střední části východních hor, pod horským jezerem. Centrum města tvoří rozsáhlá „přehlídková pláň“, nad níž dominují tři obří sochy bývalých barmských králů, na město navazují rozsáhlé podzemní prostory. Město je omezeně přístupné, u města vzniklo i nové letiště, při hlavní komunikaci č. 1 je budována městská obytná část Piynmana, zřejmě s vybranými lidmi.Tedy 360 km severně od Yangonu v džungli vystavěla vláda tento "paskvyl" s moderními domy (neumím sim představit,kdo v nich bude bydlet) – vlastně umím – poskoci junty  - a nechybí tu ani obrovská zlatá pagoda. Turistům je sem vstup zapovězen a myslím,že to turistovi ani nevadí, že by sem jeho kroky ani vést nechtěly  

naypyidaw5.jpg

 Naypyitaw-obytná zóna ....ach jo !!!!

 ale my chceme vidět jinou, tu starou Barmu  .....tuto jak vidíte na obrázku dole

image.jpeg

Administrativní rozdělení Barmy

Do současné doby zůstalo nezměněno správní rozdělení země, které bylo zavedeno novou ústavou roku 1974. Barma byla administrativně rozdělena na sedm oblastí a sedm států . V sedmi oblastech tvoří převážnou většinu Barmánci a sedm států, ležících v příhraničních oblastech Barmy, obývají většinově národní etnické rasy.  Obchodní a průmyslové centrum Barmy ale představuje největší město Rangún s 5,5 miliony obyvatel. Dalšími velikými městy jsou Mandalaj, Moulmein, Basein, Pegu a Sistwei.

      Státy                                                                                           Oblasti
• Kačjinský stát|                                                                     oblast Iravadi
• Karenský stát                                                                      oblast Pegu
• Kajaský stát                                                                         oblast Makwei
• Monský stát                                                                         oblast Mandalaj
• Rakhinský stát (Arakanský stát)                                    oblast Sakain
• Šanský stát                                                                          oblast Tenaserim
• Čjinský stát                                                                          oblast Ran

  subdivisionsmyanmar.png

  .....a pro tohle všechno bych tuhle zemi chtěla vidět. Navzdory tomu,zě barmská vláda vyhlásila po 20 letech na nátlakSvěta, rádoby další "demokratické" volby právě v době našeho pobytu na 7.11.2010 a dá se očekávat že se lidé možná budou i trochu bouřit, my  jsme obdržely víza pro vstup do Barmy a tedy začínáme pomalu balit. 

 Naše cesta bude mít asi takovou posloupnost : viz náš itinerář,jak bychom si to předtavovaly. Jsme si vědomé toho,že chtít něco v Barmě,ještě neznamená toho dosáhnout a na to jsme připravené.

BARMA 2010 - předpokl.itinerář cesty


a jak naše cesta  nakonec vypadala vidíte na mapě -z Thajska.-Bangkoku do Yangonu letadlem - 1 hodina  , z Yangonu  jsme přeletěly opět  letadlem na sever do města Mandalay s mezipřistáním v Hehu - 2 hodiny , odtud lodí do Baganu - 15 hodin , z Baganu do Kalawu autem asi 6 hodin se zastávkami , autobusem na jezero Inlé - 2,5 hodiny  a vlakem dolů do Baga (Pegu) - 29 hodin , autobusem zpět do Yangonu cca 2 hodiny  a letadlem zpět do Thajska  a domů   

mapa-cesty.jpg

 

 27.10.2010Odlétáme z Prahy Ruzyně ve 13:30 se společností Aeroflot do Moskvy. Let trvá 2 ,5 hodiny. Máme společnost,pán se prezentuje jako velký podnikatel,který letí do Šang Haie na jednání a vypadá to ,že lítá minimálně 3x do týdne…no proč ne,ani mu to moc nezávidím.  V Moskvě probíhá důkladná kontrola v tranzitu a to až tak,že nás zují i z bot ! Samosebou,že batohy musí být vyprázdněny a zase zabaleny. Pan podnikatel se nás drží jako klíště,začínám mít podezření o jeho cestování a dovrší to tím,že zmateně za námi poklusává,když si jdeme zjistit náš gate , ze kterého budeme mít odlet do Bangkoku. Ve finále zjišťujeme,že si neumí ani na letence najít svoje číslo letu a gate do cíle svojí cesty. Tak mu to přečteme a nasměrujeme ho na jeho trasu .pa275870.jpgTranzitní prostor letiště Šeremetěvo je ubohý. Sice tu mají několik Duty Free,ale na WC nás bábuška nepustí s tím,že "TUILET“  nefungují. Hledáme tedy další WC – marně. Vracíme se tedy na ty původní a Aja říká „BÁBUŠKA AKUTO“ to babču zcela jistě naprdlo a i kdyby WC zprovoznili,už nás stejně nepustí. Hledáme tedy dál a ujme se nás nějaká pracovnice letiště a odvede nás do patra na nějaké tajné záchody. Čekání si krátíme psaním prvních poznámek do deníku a pozorováním cestujících navlečených do Adidas soupraviček a lodiček na nohách paní a slečen všeho věku.  Za malou vodu tady chtějí 3,5 USD….už abychom byly pryč! Posílám domů SMSku , že jsem v Moskvě a že už se moc těším,až v Moskvě zase nebudu !Po téměř 3 hodinách ve 20:50 hod. m.č. startuje naše letadlo Airbus A330-300do Bangkoku.  Letadlo je to pohodlné máme místa u okna,kde jsou jen 2 sedadla ,takže nemusíme nikoho otravovat,když budeme courat,to je příjemné. Poletíme cca 10 hodin. Letadlo je plné ruských pasažérů letících se ohřát do Thajska. Před námi sedí 3 dámy ,které vyndají okamžitě z kabelek flašky whisky i se štamrdlátky a začne celkem obstojné vyprazdňování obsahu lahvinek. Do toho si lupnou svačinku i když jídlo na palubě normálně dostáváme,ale když se pije,musí se hodně jíst,tak asi proto. Docela se těším,že bude veselo,ale po půlce lahvičky holky usnou a je po legraci !!!Letíme přes noc, skouknu nějaký film,poslechnu trochu hudby,možná na chvilinku zdřímnu,když k ránu otevřu oko a Ája mi povídá „ koukni na to,co myslíš že to je „? A já bez váhání odpovím „ svítá ne“ ? a ona že ne,že je to Dilí. Opravdu září to město pod námi jako by svítalo. Na monitoru sledujeme trasu a opravdu pod sebou máme Dilí. Zanedlouho mi Aja ukazuje že jsme nad Varánásím a vidíme jasně Ganghu a kolem ní plápolající ghaty,kde pálí nebožtíky. Aja je celá u vytržení,protože Varánásí miluje. I tento pohled z výšky stačí,aby mi bylo jasné,že to musí být opravdu něco jedinečného. Ráda bych se tam někdy podívala. Aja říká,že kdykoliv řeknu ,že chci do Varánásí – jedeme !!! Tak jo 

28.10.2010 Do Bangkoku přilétáme ráno a čeká nás 10 hodin čekání na spoj do Yangonu v Barmě. Čas si krátíme různě,letiště je velké a tak jezdíme z patra do patra,jsou tu restaurace, dala jsem si krevety na česneku s rýží – moc dobré to bylo, jsou tu obchody a tak to čekání celkem utíká. V 16:00 mám sraz v restauraci s Jitkou,která měla původně letět s námi,ale osud tomu chtěl jinak a tak změnila destinaci na Kambodžu. Krásně ji najdu ve společnosti spolucestující Míly,chvilku s nimi posedím,holky mně lákají na pivo,ale už jsem celkem grogy a trošičku prožívám krizi z únavy a tak odmítám .                                                  Bangkok - letiště Bangkokské letiště


Konečně nadešel čas našeho odletu v19:20 do Barmy. Letíme se společností Myanmar Airways (letenku máme koupenou přes net z domova) a let trvá 1hodinu. Moc milý personál, všichni se nádherně usmívají (za 10 hod. letu s Aeroflotem jsme zapomněly,jak úsměv vypadá), dostaly jsme občerstvení a příletové lístky do Barmy,které je nutné vyplnit.
V Yangonu na letišti proběhne všechno bez jediného problému a už na nás čeká personál z hotelu Mother Land Inn s cedulí,kde je napsáno Alena. Měly jsme rezervaci přes
net z domova. Vylezeme z letištní haly a přivítá nás teplo a řev cvrčků . Do hotelu přijíždíme kolem 22. hodiny a protože o nás věděli,tak celkem rychle máme pokoj. Požádáme je ještě,jestli by nám zajistili letenku z Yangonu do Mandalaye . Prý to nebude problém a ráno nám řeknou. Je to hotel kde se ubytovávají hodně batůžkáři,taky že jsme ho vybraly podle Lonely Planet, kde měl dobré reference. Jsme celkem unavené a tak dáme sprchu a padáme do postele jako mrtvoly.   
 náš hotel v Yangonu - Mother Land Inn 
 
29.10.2010 – Yangoon – ráno jsme si daly kávu (Aja má sebou ponorný vařič,protože káva v Barmě prý není nic moc) a slivovici. Jdeme na snídani,která je v ceně ubytování - 16 USD dvoulůžák /noc. Jídlo je jednoduché,toasty,máslo,džem, nebo vaječná omeleta , čaj a káva. Ochutnávám kafe a není vůbec špatné. Najíme se a jdeme na recepci zeptat se na letenku. Volají na letiště a letenka je na zítra v 10:30 za 88USD. To je skvělá zpráva.
  
foto: hotel  Mother Land Inn
Zjišťujeme,že to takhle tady funguje asi bez problému,že nám v hotelu zajistí co potřebujeme,to je ohromná úspora času. Zaplatíme tedy letenky a jedeme,kde v první řadě musíme vyměnit na černém trhu dolary za kyaty ( čti : čáty) a proč tímto způsobem? Jednoduše proto,že ofiko kurz v bankách je 1 USD = 8,9 kyatů a na černém trhu je to 1 USD = 860 kyatů …..ne ne nepřepsala jsem se. Takže se necháme odvézt k hotelu Central,kde je prý nejlepší peníze vyměnit někde u klenotníků. Jakmile vylezeme z auta,lapí nás chlápek a jestli prý potřebujeme vyměnit peníze. Tak ať nás někam zavede ... vede nás do temných uliček,kde v jedné z nich přijdeme k chlapíkovi,který  tu sedí na jakémsi pódiu v tureckém sedu,nabídne nám čaj,který nechceme a začne dohadování kurzu a domluva, kolik chceme vyměnit dolarů. Ptá se,jestli máme nové bankovky, koukne na ně a je to prý O.K. a tak nám začne vydávat balíky kyatů po 100.000.- přegumičkováno,moc se mi to ani nechce přepočítávat . Každá měníme 400 USD za kyaty . Dostáváme 350 000.- kyatů a je nutné to přepočítat. Tak jo .. přepočítáme,souhlasí a můžeme jít do víru barmského života.výměna dolarů za kyaty

Chlápek který nás zavedl za směnárníkem se nás drží jako klíště a kam prý chceme jít. Říkáme mu , že do Sule Pagody a prý je to kousek a že nás tam dovede. No jasně,bude chtít provizi. Ale je nám jasné,že provizi dostal od překupníka a tak mu dáváme jen drobné a je spokojený.
Ještě vysvětlení k těm penězům. V Barmě budeme potřebovat jak dolary , kterými se platí vstupy na památky ,do oblastí ,hotely, některá doprava a podobně.  
 
                                                                        výměna dolarů za kyaty na černém trhu v Yangonu
Tyhle peníze jdou většinou všechny vládě. Budeme se snažit dát co nejvíc místním lidem,kteří by z těchto peněz absolutně nic neměli a to se dá udělat jediným způsobem. A to tak,že se budeme snažit jíst a najímat si dopravu u soukromníků i když tady se to poznává jen hodně těžko. Ale v zásadě platí,že platby v kyatech se dostanou k lidem.
 Projdeme si Sule Pagodu Yangoon - Sule Pagoda2  
A už spěcháme na Shwedagon pagodu. Podle mapy by to nemělo být daleko a rozhodujeme se,jestli si vezmeme rikšu, nebo půjdeme pěšky,když v tom se přimotáme do ulice,kde jezdí místní autobusy. Jeden zastaví a naháněč visící z otvoru,kde by jistě  měly být dveře , na nás něco křičí,asi abychom nastoupily. Copak víme kam to jede ? A tak se ptáme,jestli jede ke Shwe Paya a prý jo. Tak nastoupíme a to je teda šrumec ... za 200 kyatů (cca 4 kč) můžeme jet. Jakmile nastoupí tolik lidí,aby se vyplatilo odjet ,vyrazíme na cestu. V tom do busu naskáče několik prodejců všeho možného,od vařených křepelčích vajíček po tygří masti několika druhů, proloženo šicími potřebami cukrovinkami,košťaty  a podobně. Tohle všechno se děje za překřikování prodejců , naháněčů  autobusů , kupujících a neustálého troubení všeho ,co má kola a klakson. A protože autobus ani nemá okna,tak se tyhle všechny zvuky promísí a je z toho docela slušný rambajs. Za pár minut na nás volají ( celej autobus ví,že ty dvě běloby jedou do Shwe ) že máme vystoupit.
                                                                                     Takže první zážitek z MHD máme za sebou 
autobus ke Shwedagon PagoděVystoupíme a všichni nás navigují,je jim jasné,kam asi jdeme a my opravdu jdeme  k té velké Shwe. Procházíme uličkami,kde je spousta obchůdků pro monky (mnichy) s různými barvami a kvalitou mnišských rouch a jiným příslušenstvím. Obchůdky kde se prodávají všechny ty zvonečky a vonné tyčinky ,mály (kuličky z vonného dřeva nebo kamenů) pro odříkávání mantry , sošky Budhů a různé jiné obětiny včetně obrovského množství čerstvých květin do chrámu.
Vstup na schodiště vedoucí na Shwedagonskou pagodu hlídají dva velcí čintejové ,děti nám tu nutí igelitové sáčky na boty,protože do všech svatých
míst se musí jak jinak,něž bosky….jasně za to chtějí nějaké ty drobné. Z každé světové strany vede jedno schodiště...každé v jiném stylu...jezdí tam i eskalátor .pa295968.jpgJdeme schodištěm,které je
 z oboupa295965.jpg stran lemováno obchůdky se spoustou potřebných věcí s buddhistickou tématikou  pro věřící ale taky pro nás, pro turisty ,ale bohužel se sem vtírají mnohdy i věci z Číny ,dá se tady koupit spousta suvenýrů,když se rozhodnete to tahat po celé Barmě už tady odtud :-), což my dvě tedy považujeme za nutné,mít suvenýr právě ze Shwe Pagody!!! Potkáváme  tu velké množství mnichů,které není možné přehlídnout a na nás působí hodně atraktivně a fotogenicky,takže jak se objeví někde v dohledu mnich,automaticky nám letí ruce na foťáky a jsme k neudržení .pa295974.jpg
Asi v polovině schodiště si musíme zaplatit vstup do areálu 5 USD a něco za foťák,myslím že 1 USD,ale už to přesně nevím. Pokračujeme nahoru,jsme nadšené a natěšené. Konečně jsme nahoře a ocitáme se v překrásné atmosféře plné ticha ,čistoty,a neskutečné architektury. Bílá dlažba,kterou naruší jen sem tam pruh černých dlaždic., které jsou v žáru slunce rozpálené, člověk se jim velmi rychle naučí vyhýbat  a spousta zlata , bílé barvy a trochu barevných sošek ….to je můj první dojem. Procházíme se v úžasu nad tím vším,máme plánek ,kde jsou zakresleny nejvýznamnější objekty ,ale spousta jich tu chybí. Je toho všeho neuvěřitelné množství…občas si z toho všeho sedneme na zadek – doslova- a Aja mi z jejích poznámek sděluje o co se vlastně jedná, trochu historie a podobně. 
Spousta lidí tu jen tak posedává  i pospává   v tichosti se modlí a uctívají různými způsoby své Buddhy a Naty (bohy). Třeba se polévá Buddha - tolikrát, kolik je Vám let + ještě jednou navíc...Barmánci mají narozeniny každý týden-podle dnu narození.
pa295980.jpgAreál je udržován, je zde neuvěřitelně čisto a vše se blýská ,mniši (monkové) jsou velice přátelští a rádi si povídají. Odhadem je v Barmě něco kolem 800 tisíc mnichů. Přichází tady poprvé na řadu také mapa a fotky z domova,aby si udělali představu odkud ty dvě ženský vlastně jsou. 
A konečně přicházíme k té velké Shwe jak ji Barmánci s oblibou zkráceně nazývají…..
 Shwedagon - největší a nejdůležitější barmská pagoda - celá pokryta zlatem, v hlavici (HTI) pagody je 5448 diamantů,2317 rubínů,safírů a perel, na vrcholu koruny jeden 76karátový diamant, kolem 1065 zlatých zvonečků, které je neustále slyšet cinkat ve větru-tento kus má prostě nevyčíslitelnou hodnotu. Výška pagody je 98 m, její stáří odhadováno na 2500 let Dalekohledem lze sledovat vrchol pagody, osázený pravými drahokamy.
pa295999.jpgCelý areál byl několikrát stižen zemětřesením a byl mnohokrát opravován a renovován .
Je symbolem Yangonu a vlastně i celé Barmy, je zde prý zazděno víc zlata a diamantů, než je zlatých rezerv ve všech bankách světa a význam má výrazně náboženský, je to nejsvatější místo v celé zemi a areál má rozlohu 5 ha...je to místo krásné a pohodové...luxusní veřejné prostranství, areál je plný věřících, malých i velkých v denním  žáru se vše třpytí nepopsatelným leskem, celý areál na Vás udělá obrovský, nepopsatelný dojem ….pro buddhisty je nejposvátnější ze všech buddhistických svatyní v zemi a každý buddhista touží ji alespoň 1x v životě navštívit. Hlavní stúpu obklopujepa296044.jpg neuvěřitelné množství pavilónků,soch, svatyň, chrámů a v tomto areálu jsme strávili asi 7 hodin.. a stále je co obdivovat, nad čím žasnout ….je zde mnoho zvonů i zvonků...tluče se do nich dřevěnou palicí, ...vždy 3x a všude samý Buddha. Tady mi to ještě nevadí,ale přijdou chvíle,kdy se z toho málem zblázním J…..je to fascinující, neuvěřitelný počet Buddhů!!!! malé pavilonky, kde se poléváním vodou uctívají jednotlivé dny(reprezentované zvířaty) v týdnu, dle data narození .Mezi nimi je stupa 8 dnů v týdnu - v Myanmaru uznávají 8 dnů narozdíl od našich 7, ale naštěstí jen tak, že středu rozdělují na dopoledne, kdy se narodil Buddha a odpoledne. Je zde Obrovský sedící Buddha, který je ovíván obrovským vějířem, 4 vzácní Buddhové na každé ze světových stran, hvězda na zemi, do které když se klekne a dívá se na pagodu, tak se splní přání, které si člověk přeje, Buddha dělající zázraky a další a další zajímavosti . 
Turistů je tu pomálu,ale i tak najednou zaslechnu češtinu a slova: „česká vlajka na batohu,to to by mohla být Milena ??? „ nevěřím svým uším !!!!! potkáváme se  s klukama –s jedním z nichj - Martinem jsem si psala na Hedvábné stezce -  a jeho spolucestovatel (sorry ,ale jméno mi vypadlo )a jako poznávací znamení jsem hlásila Českou vlajku na batohu- neuvěřitelný. Prohodíme pár slov a slíbíme si,že až se zase potkáme někde v Barmě,dáme pivko. (už jsme se nepotkali)
V areálu se lze schovat i do stínu na různých místech ať už ve svatyních,nebo pod korunami posvátných stromů BO. Je vedro,máme kliku na počasí, překrásný den a na focení ideální. 
Ještě se potouláme po okolních cestičkách pod pagodou,než začne zapadat slunce a narazíme na ubytovnu monků(mnichů)pa296101.jpg – a něco o nich: Předpokládá se, že každý muž by měl nejméně dvakrát za život vstoupit do kláštera a strávit tam určitou dobu. Ta může být různě dlouhá, nejkratší se pohybuje okolo jednoho týdne. Do kláštera muži vstupují jednak ve věku od 8 do 15 let jako novici a po druhé v dospělosti,kdy se z nich stávají vysvěcení mniši. Jinak se uvádí, že v Myanmaru je okolo 0,5 milionu mnichů, údaje z různých zdrojů se značně rozcházejí. Muži nosí roucha červených barev, ženy, které mohou také být mniškami, nosí roucho růžové barvy.pa295950.jpg
Mniši každé ráno vychází z kláštera s miskou, do které jim lidé během jejich procházení městem či vesnicí dávají jídlo. I nejchudší rodina daruje jídlo, i kdyby to měla být jen lžíce rýže. Darováním jídla mnichům, přispíváním na pagody a dalšími způsoby si lidé „zajišťují“ šanci na lepší život po smrti až dojde k dalšímu převtělení.  
Už z dálky je slyšet jejich monotónní odříkávání buddhistických textů. Ptáme se nesměle ve dveřích,jestli můžeme dál a jsme zvány a můžeme i fotit,což je pro nás povel uchopit foťáky a cvakat. Monkové se rádi fotí,ostatně jako všichni Barmánci. Děkujeme a vracíme se k velké Shwe. Začíná padat slunce a velká Shwe  dostává teplou barvu měnící se do oranžova a s touto dobou také roste  počet věřících, kteří stále ještě přicházejí a oddaně hledí na pagodu s rukama sepnutýma odříkávajíc své modlitby. Při západu slunce má neuvěřitelnou atmosféru ,která i mně donutí si sednout mezi věřící a zamyslet se sice po svém,ale o to upřimněji nad tím, jak moc jsem bohatá,že jsem tohle mohla vidět a vzpomenout na všechny mé blízké,kteří tu nemohou být se mnou a cením si té chvíle. 
 
img_0411.jpgpa296197.jpg Uděláme posledních pár fotek ,nohy necítím,vždyť jsme tu strávily neuvěřitelných 7 hodin!!!
Cestou dolů cítím v chodidlech jehličky,ale to nic……bylo to nádherné . 
Cestou ze Shwe si na ulici koupím aspoň  2 vařené kukuřice,protože jsem celý den nic nejedla a je pokročilá doba,kdy Barmánci po setmění zavírají krámy a jídelny a tudíž už nestihneme nikde jídlo. Vezmeme si taxi a jedeme do hotelu. Jednu kukuřici jsem snědla,druhou dala žebrajícím dětem jakmile jsme vystoupili u hotelu z taxiku.
Padáme do postele,nohy necítíme,ale jsme plné dojmů ze Shwe, lidí, atmosféry. Zítra odlétáme na sever do Mandalaje. 
30.10. – odlet s Yangon Airways do Mandalaje
pa306302.jpgposledního hlavního město Barmy, předtím než ji převzali Britové
Ráno po snídani – která je v Barmě vždy v ceně za noc v hotelu – v 8:00 odjíždíme taxikem na letiště za 5000 K. Let má cca 1 hod. zpoždění,což je nám v tuto chvíli naprosto jedno,nikam nechvátáme a tak si užíváme na letišti atmosféru pozorujíce lidi,kteří s námi poletí . Každou chvilku se nás někdo zeptá odkud jsme a kam máme namířeno. Let potrvá cca 1,5 hodiny s mezipřistáním v Hehu.pa306283.jpg
Při příletu na Mandalajské letiště čekáme na krosny, které nám dali do zavazadlového prostoru jen my dvě a ještě nějaká mladá Číňanka – turistka. Letištní hala zeje prázdnotou. Číňanka se nás ptá,kde chceme bydlet a jestli si nevezmeme taxi dohromady. Klidně. Jede s námi do hotelu,který máme vytipovaný z LP a dělíme se o náklady. Hotel je bohužel obsazen a tak nás řidič veze do jiného. Tam už jsme úspěšné. pa306313.jpgBereme pokoj v hotelu ET na 4 noci za 14 USD na noc za dvoulůžek, takže platím 28 USD za noc se snídaní za sebe. Výborně.!!! Po sprše a kávě se rozhodujeme,že si vezmeme rikšu a pojedeme se podívat na Mandalay Hill. Sejdeme do recepce a tam už neomylně postává rikšák a prý kam chceme. Dohadujeme cenu na zmíněný kopec nad městem. Potáhne nás dvě chudák za 4000 K přes půl města. Je mi hanba za tu cenu,ale pro něj jsou to dobré peníze „ lucky money“ a tohle  „LAKY MANY“ uslyšíme v Barmě milionkrát
Tak tedy jedeme. Velká část cesty probíhá kolem hradeb Mandalajského královského paláce-pa306323.jpg nenavštivili jsme ho, údajně neskýtá nic pozoruhodného, hradby jsou přes 3 km dlouhé, 8 m vysoké a okolo příkop široký 70 m.Za celkem hustého provozu,kdy mám mnohdy třeba náklaďák až u kolen (sedím vzadu). Smrad a prach,ale všichni na nás mávají a přátelsky se smějí. No jsme přece v zemi úsměvů. Ale jakmile odbočíme z hlavní silnice,je to mnohem lepší. Z rikši je krásné pokoukání.pa306327.jpg Dorazíme k jednomu ze vchodů na Mandalay Hill,který střeží dva čintejové. Čintejové jsou mythická zvířata,napůl lvi a napůl draci a střeží většinu významných míst v Barmě.  Domlouváme se na hodinu odjezdu,náš rikšák na nás bude čekat. Zouváme pantofle a vydáváme se směrem vzhůru. Je odpoledne a horko. Nohy ještě nepřestaly bolet ze Shwe Pagody a už jim zase dáváme zabrat. No nic se nedá dělat. Aja vyčetla v LP,že by tu měl být někde eskalátor,kterým by jsme se mohly popovézt. Ptáme se,ale nikdo nám asi nerozumí a ukazují stále nahoru. No tak šplháme. Cestu nahoru lemují i kamenné lavičky a jsou na nich vytesány buddhistické texty v jazyce páli. Schodů jen a jen přibývá,nebere to konce. Sem tam dojdeme ke krámku se suvenýry,nebo s občerstvením. Voda se dá koupit všude i Cola a různé chipsy a podobně. Blízko vrcholu je velká socha stojícího Buddhy ,stojí tváří ke Královskému paláci a tímto směrem ukazuje rukou, podle legendy předpověděl, že tam bude stát město Když konečně dorazíme na samý vrchol (230m),jsem v úžasu. Je zde pa306355.jpgvystavěn nádherný palác . Vše vykládáno zrcátky a tyrkysově modrými střípky do nádherné mozaiky. Pochopitelně tady nechybí spousta Buddhů,ale jsou tu  i natové a animistické výjevy . Mezi tím vším  mniši od malých kluků po dospělé muže  v té krásné červené a oranžové barvě a to vše za neskutečného třpytu a čistoty tohoto místa s nádherným výhledem na Mandalay. Je tady jedinečný pohled na město s řekou Ayerwady v pozadí a nechybí ani legendární Mandalayská věznice,kde si opykává tres kdoví kolik politických vězňů .
Prý si nemáme nechat ujít tento pohled při  západu slunce,tak si na něj počkáme. Něco se tu filmuje a skupinka mnichů se s námi chce vyfotit a tak to my zase rády . Západ slunce nám trošku pokazil mrak. pa306391.jpg 
Zjišťujeme,že eskalátor tady opravdu je,ale na schodišti z jiné světové strany než jsme si nechaly dole boty. Takže se musíme dolů vrátit zase pěkně po svých.
 
pa306403.jpg                       
                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                             Rikšák Náš rikšák na nás trpělivě čeká a veze nás k hotelu už za naprosté tmy. Dorazíme a jdeme se najíst o ulici dál do jídelny . Dáváme si nějaké kari s rýží a pivo značky Mandalay. Vrátíme se na hotel za klapotu generátorů,protože je jak jinak,vypnutý proud. Elektřina v Barmě funguje jen někdy, občas. Její omezování a vypínání má na svědomí vládnoucí režim, který prý často takové přerušování dodávek elektrické energie využívá k nátlaku na domorodé obyvatelstvo, případně i k trestání za jejich nesouhlas s vládou a vládními kroky.To nás bude provázet celou Barmou. Prostě večer se vypíná elektřina. Přes den to ani nezaznamenáváme,protože na hotelu nejsme,ale večer to pociťujeme skoro denně.  Ulice jsou osvětlené jen pár zářivkami,které naftové generátory utáhnou. Chodníky jsou ve stavu,že není radno se po tmě po nich nějak extra procházet, samá díra,je to o hubu.
Dojdeme na hotel a domlouváme si na další dny auto (malou dodávku Mazdu) s řidičem, který se jmenuje Fatty a bude nám dělat společnost další 3 dny . Smlouváme si s ním co všechno budeme chtít vidět a čas na ráno po snídani v 8:30 hodin.
Jdeme spát,máme toho celkem dost.
 
31.10. – celodenní výlet po okolí Mandalaje

Vstáváme v 6:30,první co uděláme,že si dáme slivovici,pak Ája vaří kávu a dělá Fattymu itinerář,aby věděl kam nás zavézt,co chceme určitě vidět a jdeme na snídani,která se podává v malé jídelně o patzro níže něž bydlíme. Mají tady svůj oltář,který vlastně najdete v každé domácnosti. Snídaně je klasika,máme na výběr: vaječná omeleta,nebo pečivo s máslem,džem,čaj nebo káva a určitě nechybí nějaké ovoce,většinou jsou to banány. Je tu s námi jedna evropská redina s dětmi a starší pán taky turista. Jinak nikdo. Najíme se a už na nás čeká Fatty s umytou Mazdičkou. Zalezeme si dozadu na korbu,kde jsou dvě lavice pod stříškou. Je odtud krásně vidět a těším se,jak se bude dát i fotit za jízdy…….OMYL  Fatty s námi vyrazí celkem velkou rychlostí přes město plné aut , smogu a prachu.

pa316420.jpg

Oči štípou,ale neodoláme a stejně fotíme a to doslava všechno. Je mi jasný,že fotky nebudou stát za nic v tý rychlosti,ale nemůžu si pomoct . První zastávka- to je městečko pa316429.jpgInwa,ke jsou velké sochy Buddhy ležícího a stojícího. Pak navštívíme stříbrnickou dílnu – stříbrnictví má v Mandalaji dlouhou tradici a historii. Potom zajedeme do mniškého kláštera Maha Ganayon Kyaung - jeden z 50.000 buddhistických klášterů- žije zde přes 1000 mladých mnichů-centrum mnišských studií, vládne zde přísná disciplína,kde počkáme na vydávání jídla mnichům. Je to obrovský zážitek,vidět řady mnichů,jak mlčky se skloněnými hlavami s miskami v rukách kráčí pro jídlo uvařené z darů,které dostali při ranní obchůzce ulicemi. Každý chce mít dobrou karmu a tak tu čekají spousty lidí, aby mohly mnichům rýži vydávat...to může každý. Společně se v jídelně najedí, oběd je prvním a posledním jídlem dne...dostávají i moučník nebo zmrzlinu.pa316477.jpg

Tady je docela hodně turistů,hlavně těch,které sem navezou cestovky autobusy.
Poté nás Fatty zaveze do tkalcovské dílny,kde se vyrábí pěkně ručně na tkalcovských stavech nádherná díla z hedvábí. Pracují tu ještě děti a v některých dílnách kolem kterých procházíme stojí ve dveřích hlídač,hlavně aby ty děti při práci nikdo nefotil !!! Asi vědí proč 
Pokračujeme na Sagaingskou horu,kde je zase jak jinak na vrcholu,kam je třeba bosky vyšplhat po nekonečném schodišti, vystavěn honosný klášter. Posílám Áju samotnou ,protože mně bolí koleno. Procházím se dole po okolí,pozoruju nádherné motýli a vejdu i do mnišského kláštera a projdu se po zahradě. Když se Ája vrátí,vypráví,že byl ze zhora nádherný výhled …..no já to neviděla,ale třeba dostanu od Áji posléze i fotky .
Pokračujeme k řece Irrawaddy kde přeplujeme loďkou na druhý břeh a podnikneme cestu na koněm tažené bričce po ostrově ,kde bývalo kdysi královské město. Ale než vůbec k řece dojedeme,necháváme si zastavit na silnici,kde kolem žijí místní lidé a je vidět,že to jsou pa316578.jpgcelkem chudáci. Potřebujeme mezi ně a tak velíme Fattymu stop. Jakmile auto zastavilo,okamžitě se seběhli děti,ale i dospělí a natažené ruce prosí o nějaký dárek. Nemám ssebou nic jen sáček žvýkaček a nějaký zavírací nůž. Tak to dávám Fattymu,aby to dětem rozdal, ale neumíte si představit ty prosebné pohledy z tváří natřených tanakou a natažené ruce pro blbou žvýkačku. Pláč těch,na které se nedostalo…..Tohle asi nerozdýchám. Slzy se mi derou do očí a lituju,že jsme zastavili. Nožík dávám nějakému muži,který se připletl mezi děti a taky by něco rád dostal. A prosíme Fattyho,aby už snad raději odjel. Odjíždíme a děti za námi ještě kus běží a mávají. A to ještě netuším,co nás čeká.pa316576.jpg
U řeky Irrawaddy Fatty zastaví,dáme si tu studenou Colu než přijede loďka. Mezi tím se seběhnou zase děti a tyhle prodávají cetky. Už nic nechci,to bych nedělala nic jiného,než nakupovala a kdo to potáhne. Ale jsme nenapravitelné !!! Neprozřetelně jim říkáme svá jména a odjíždíme přes řeku na projížďku po „městě klenotů“
Přejíždíme na druhý břeh,kde nasedáme na bričku taženou koněm a vydáváme se po cestě,která mnohdy vypadá,jako opravdu ve středověku,kdy mám pocit,že ani

převoz na Inwu přes řeku IravádyInwa - naše brička na projížďku

projet nemůžeme a nebo že se svalíme ze břehu přímo do řeky. Hned při najímání bričky se k nám přihrnou děti s cetkami,ale tady už jsou vybaveni….mají kola a na těch za námi pojedou,dokud něco nekoupíme. Jedna dívenka je obzvlášť vytrvalá a jede za námi cca 5 km. pa316660.jpgKupuji od ní barmskou dýmku , to prostě jinak nejde , tady jsou prodejci vytrvalí a hlavně….jsou to děti a když vidíte,co jsou schopni udělat,jen aby něco prodali ……A proč jsme vlatně tady? Co je Inwa ?Ava (Inwa) se nachází 20 km jihozápadně od města Mandalay. Byla založena na řece Irrawaddy v roce 1364 králem Shan Thadominbya a status královského města si podržela téměř 5 století až do vzniku města Amarapura. Inwa byla přes 400 let hlavním městem a opuštěno bylo 1842...dnes je to ještě pořád skoro středověk. Královský palác se nedochoval a na jeho místě se dnes pěstuje rýže a lze tu vidět bujnou přírodu a venkovský život,který si jen těžko dokážete předtavit.strážní věž Nanmynt

klášter |Bagaya z teakového dřeva
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Najdete tady klášter Bagaya postavený z teakového dřeva,který má nádhernou atmosféru a k hlavním turistickým zajímavostem Inwy  patří stážní věž Nanmynt , pak ještě Aung Mye Zan - dnes známý jako Me Nu Okkyaung - zděný klášter r. 1822. Až sem za námi jedou na kolech ty dětičky,aby nás provedli po klášteře a prodali něco ze svých košíčků. Je to náročné odolat a nekoupit. Tady naše cesta po  Me Nu Okkyaung - zděný klášter r. 1822Inwě končí,dojedeme na břeh řeky a počkáme na loďku ….vracíme se k autu a Fattymu. Tady už ale na nás čekají děti,které znají naše jména a volají „Alena,Mili……kup odemně něco“ ach jo……… 
Pokračujeme na Amarapuru -U Beinův mostAmarapura nejdelší teakový most na světě 1208 m dlouhý - Leží přibližně 11 km jižně od Mandalaje. V době vlády dynastie Konbaung byla Amarapura hlavním městem.
K mostu dorážíme na poslední chvíli před západem slunce a hned na nás najíždí prodejci. Chvátáme a říkám,že až cestou zpátky se podívám na zboží ….. a dojde tu mezi námi k nedorozumění v komunikaci. Ája říká,že už z vody nestihneme podle Fattyho západ slunce a tak si v klidu na mostě  Amarapur -U Beinův most s místními dětmi fotím,když v tom přiběhne Fatty a honem,že mám chvátat na loďku. Když přiběhnu,vidím Áju,jak je naštvaná,ale já jsem tedy taky naštvaná,že s Fattym utekli a já nic nevěděla. Nakonec to dobře dopadlo a vše jsme stihly . Západ slunce byl neskutečně krásný z vody s pohledem na most,kde  Amarapura -U Beinův most při západu slunce
 

korzovali místní a mniši a při západu slunce se jevili jako siluety v té červené záři. Krásný moment pro fotky. Projížďka je nádherná a za tmy vystupujeme na břeh,kde už na mně čeká holčina s těmi náramky z melounových semínek. Pane bože taková práce za pár šupek a ta vytrvalost,ta se musí ocenit !!! Kupuju od ní 3 kousky za prvé se mi líbí a za druhé dokážu ocenot ruční práci že !!!!

 Amarapura při západu slunce

Za tmy se vracíme na hotel,domluvíme s Fattym na ráno odjezd a aby nám koupil lístek na loď na výlet do Mingunu. Jdeme na večeři do už známé jídelny . Chtěla bych se spojit nějak s domovem,ale internet vláda zablokovala protože budou volby, telefon nám tu nefunguje,žádný nám dostupný operátor tu nemá pokrytí,takže smůla
 
1.11.  Mandalay – celodenní prohlídka- roztloukání zlatých plíšků, Paleik, kamenictví , Mahamuni Paya, Týkový klášter ,zeleninový trh  
Ráno po snídani už na nás čeká Fatty a na korbě Mazdy máme pověšeny krásně voňavé kytičky,no je pozornost !!! Moc milé. Vyrážíme tedy vstříct novým zážitkům z našich Barmských dnů. Přijíždíme do výrobny zlatých plíšků. roztloukání zlata na plíšky Tyhle opravdu zlaté plíšky jsou vlastně jen tenoučké folie,kterými věřící polepují sochy Buddhů,nebo kameny na některých tomu určených místech v chrámech a pagodách. Ta výroba spočívá v tom,že chlapi s velkými kladivy vážícími prý 6 liber (ani nevím,kolik je to kilo) buší do zlatých plátků vložených napevno mezi bambusový papír do vrstvy asi tak 7 cm silné – jakési kostky, aby z nich udělalali ty tenočké plátky. Každý rozklepaný plíšek se pak dělí na cca 6 menších kousků a opět se proloží bambusový papírem a proces pokračuje. Finální bušení trvá 6 neuvěřitelných hodin,při kterých se bouchači pochopitelně musí vystřídat. Je to nepředstavitelná dřina a nechápu,proč to nedělají na nějakém lisu. Ale prý je to dobře placená práce….no nevím.
Zlaté folie pak děvčata v místnosti - kde nesmí ani fouknout - bylo takové vedro, že se mi až dělalo mdlo, krájela zlaté lístky na čtverečky o hraně asi 3,5 cm a skládala je mezi dva papírky. Ten jeden zlatý lístek je neskutečně tenký, jen několik setin milimetru. Sám o sobě nemá proto prakticky žádnou váhu, a v žádném případě ho nemůžete nějak vzít do ruky,protože se vám okamžitě nalepí na prst a už je nepoužitelný. 
 Paleik - hadí stůpa
Paleik - hadí stůpaChrám byl založen v roce 1974, když se jeden buddhistický mnich staral o staré pagody,uvnitř našel dvě velké krajty omotané kolem sochy Buddhy. Mnich je poslušně odnesl do džungle a vrátil se k čištění pagody. Ten den, byly krajty zpět, a třetí se připojila. Pokaždé, když mniši odnesli krajty do džungle, tak se vrátily. Nakonec mniši shledali hady jako svaté, a začali věřit, že reinkarnovala duše Budhy v krajty. Mniši přestali hady vracet do džungle a začali se o ně starat. 3x denně je koupou a 1x za 5 dnů je krmí.Po koupeli se krajty neomylně vracejí samy k soše Buddhy.
Koupání začne asi tak za hodinu a tak nás Fatty popoveze kousek dál,kde v okolí hadí stůpy je 325 stůp různého věku. Některé se už rozpadají (Staré stúpy se v Barmě neopravují, tím se nezíská dobrá karma...stúpy se staví nové, to vede k zásluhám)Paleik - staré a nové stůpy vedle sebe
Paleik-krávy mezi pagodami pasou se mezi nimi krávy a pěstují se tu houby na slámě. Ale nikde nikdo,natož turisti a tak je tu krásně. Z jedné staré stůpy vyleze strý mnich a zve nás dál . Žije tu jako poustevník , skromně a sám. Necháváme mu tu peníze a jdeme dál na procházku. Paleik-starý mnichVůbec se mi odtud nechce ,ale Fatty velí,že je čas,tak nasedáme a jedeme na to koupání- probíhá každý den v 11,00 hodin...1x za 5 dnů také krmení (na to jsme štěstí neměly   ) Krajty jsou velmi uctívány a lidé na ně pokládají peníze Proudí sem hodně věřících, mnichů i mnišek a je pro ně velkým darem,když mohou vykoupanou krajtu osušit ručníkem,zájem je opravdu velký. Padla mi tu do oka jedna rodinka s malým dítětem,pořád po mně pokukují a tak je požádám,jestli si je smím vyfotit. Ochotně a zdá se že na to čekali se postaví a pózují pro fotku. Poprosím Áju,aby mně vyfotila s nimi taky a slíbím jim,že jim jednoduše fotku pošlu. Fatty si od nich bere adresu a domluvíme se,že já pošlu fotky Fattymu a on pak následně jim. Fotky jsem poslala,snad se k nim dostanou.
Když odjíždíme,celá rodina nám jde zamávat,narychlo jim ještě z auta podám peníze a na ty jejich oči nikdy nezapomenu. Opatrujte se tu !!!! a bay bay ;-)
 
Mandalaj - vyšívání tapisérií Fatty nám staví v ulici kde se dělají mandalajské výšivky, tuhle práci já dokážu ocenit a tady obzvlášť , je to precizní práce hodná obdivu. Také se tu vyřezávají marionety , ty mají v Mandalaji tradici. Mají tady jak staré kousky,tak už ty nové a je to opravdu radost se na ně koukat. 
Pokračujeme do ulice kameníků,kteří tu v neuvěřitelném množství tesají sochy Buddhů a tady mně napadá,že to snad ani není možný tolik soch někam umístit,ale jak bude naše cesta pokračovat,pochopím
Je tu všudypřítomný jemný bílý prach (začínám mít vážné obavy o foťák,ale ten ještě v Barmě dostane mnohokrát zabrat,protože cesty jsou prašné) a je tu ze všech koutů slyšet brusky a kladiva, práce a život tady je neuvěřitelný. Vždyť musí mít z toho zaprášené plíce !!??? A děti mezi tím….nějak nechápu. Jsou tu mezi kamenickými dílnami i výrobny nádherných hti , které se dávají na vrchol pagody. A pokračujeme k Mahamuni PayaMahamuni Paya a Budha polepená zlatem
nejuctívanější buddhistická svatyně v Myanmě...kdo toto místo nenavštívil, jako by ani v Barmě a Mandalaji nebyl.
K nejposvátnějším místům ve městě patří Mahamuni paya s obří sochou Buddhy, socha je 4 m vysoká, odlitá z bronzu, kterého věřící, (pouze muži), pokrývají tlustými nánosy zlatých lístků. Každé ráno Buddhovu sochu mnichové čistí. Buddha je polepený zlatými plátky natolik,že má tělo zdeformované,jen hlava zůstává uchráněna-symbolizuje,jak se lidstvo mění k horšímu. V komplexu se nachází i šest pozoruhodných khmerských soch, ukradených z Ankor Watu v Kambodži a údajně třením příslušné částí těla sochy, vyléčíte svůj určitý neduh. Třela jsem jim levé koleno,aby mně to moje přestalo bolet a musím říct,že to nefunguje  a nebo tomu jen prostě málo věřím? 
V jedné z chodeb ke svatyni mají své „kanceláře“ věštci a jako super suvenýr nám připadá mít zápisy věšteb na palmových listech …..tak máme . Věštění hraje v Barmě nemalou úlohu,vídali jsme pojízdné věštírny a vždy se kolem mačkalo dost lidí,aby si nechali věštit. Dokonce ve vládě má své místo i věštec a není to role podceňovaná a ledajaká ,má dost velký vliv na dění v zemi.
Mahamuni Paya-samozvaný průvodce Přilepí se na nás jedem mnich – samozvaný průvodce – a vodí nás po pagodě a vykládá nám všechno možné,ale jen to,co se můžeme dočíst v LP. Ve finále si řekne o peníze,což nám u mnicha přijde nepřijatelné a trošku nás naštval. Tak mu Ája říká,že mu dáme už nevím kolik to bylo a on že je to málo !!! Tak nedostal nic. A mimochodem…..jak procházím různé fotogalerie turistů na internetu,jeho tvář nacházím téměř všude. Asi známá firma. 
A už máme s Fattym dojednáno jen že nás zaveze na hotel a pojedeme přes velký trh. Jenže cestou zahlídneme mnišský klášter a necháváme si zastavit. Jdeme se k mnichům podívat,co právě dělají. Vejdeme přes bránu a nikdo si nás ani extra nevšímá,jen občas zaslechneme smích a to spíš takový stydlivý,než jiný. Nahlídneme do jedné učebny,kde se mniši povalují různě po zemi a odříkávají buddhistické texty .Máme pocit,že opravdu asi rušíme a tak mizíme.
Pokračujeme dál směr hotel,ale ještě se zastávkou u Ma Soe Yein Nu Kyaung,což je starý teakový klášter , kde je nádherné světlo a božská atmosféra.
Pár fotek a pokračujeme dál na trh, který je opravdu obrovský. Tady se necháme vysadit a posíláme Fattyho domů, že se vrátíme k hotelu už samy a pěšky. Ještě nám vysvětlí cestu a zmizí nám z očí. Možná je velmi rád,že už se nás pro dnešek zbavil Ma Soe Yein Nu Kyaung- starý týkový klášter
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Mandalajský trh

Mandalaj - trhMandalaj - trh

Trh je nádherný!!! Je tady tolik barev a vůní z koření, smažených dobrot.,ale i zápachu třeba ze sušených ryb a pasty z rozleželých ryb. To vše sem patří. Trh má svůj specifický zvuk,který vzniká různým překřikováním prodejců a kupujících. Procházíme se a pozorujeme ten šrumec , fotíme, a zvídavě okukujeme rúzné plody rostlin a mnohdy ani nevíme co to je a netušíme na co se to používá. Zeptat se je marné,ne že by vám neřekli co to je,ale řeknou to barmštinou ,takže nevíte zhola nic. To ale vůbec nevadí ,stačí se jen dívat.Mandalaj - velký zeleninový trh Narážíme tu i na smažené velké cvrčky a docela bych ochutnala,ale nějak nenacházím odvahu. Ještě prostě nemám hlad. Ale holčička od vedle si se 100K přiběhne a dostane 5 cvrčků. Začne jim okusovat nejdříve nožičky a pak ho slupne jako malinu a ještě se oblízne,takže to musí být dobrota,ale ani to mně nepřesvědčí. Jdeme si koupit nějaké ovoce a to bude naše dnešní večeře.lahůdka-smažení cvrčci

Na hotel se vracíme ulicemi Mandalaje a začínám se cítit tady skoro doma .
Tady udělám malou vsuvku a řeknu něco o barmské kuchyni: 
Barmská kuchyně je zajímavou směsí barmských, monských, indických a čínských vlivů. Základem každého barmského jídla je rýže, ke které se podávají různá karí, nejčastěji z ryb, drůbeže, krevet a skopového. Barmánci jedí velmi málo hovězího a vepřového masa, neboť jídla z hovězího jsou nepřípustná pro většinu hinduistů a barmských buddhistů a konzumaci vepřového zapovídají natové. Mnoho barmských buddhistů ve skutečnosti nejí maso žádných čtyřnohých živočichů a v průběhu buddhistického půstu v období dešťů jedí pouze syrovou zeleninu a ovoce. Téměř všichni řezníci v Myanmě jsou buď muslimové nebo Číňané.
Barmská jídla je na rozdíl od mnoha čínských pokrmů třeba dlouho připravovat a nejlepší jsou v době oběda, kdy jsou čerstvě uvařená.
Barmská karí jsou v Asii nejmírnější co se týče použití čili a mnoho kuchařů čili vůbec nepoužívá. Karí se obvykle připravují tak dlouho, dokud se z jednotlivých přísad oddělí olej a plave na povrchu. V některých restauracích ještě olej přidávají, protože jídlo stojící v hrncích i po několik hodin je pod vrstvou oleje chráněno před znečištěním hmyzem a bakteriemi.
Oblíbeným zakončením barmských jídel jsou lisované naložené zelené čajové lístky doplněné směsí sezamových semínek, opražených fazolek, sušených garnátů, smaženého česneku, arašídů, naloženého kokosu a zázvoru a jiných křupavých přísad. Tato mazlavě vypadající hmota lístků nemusí na některé cizince působit lákavě, ale pokud se nedáte odradit vzhledem pokrmu, zjistíte, že chutná velmi dobře. Říkají tomu (foneticky) "TYLÍ" -ochutnaly jsme několikrát a vždy bylo trošku jiné.
Nudlové pokrmy jsou nejčastěji podávány ke snídani nebo jako lehké občerstvení mezi hlavními jídly. Nejoblíbenější je mohinga (hustá polévka) z rýžových nudlí s kuřetem nebo rybou, která se jí lžící a pomocí jídelních hůlek – nedělá mi to problém se s hůlkami najíst a dokonce s nimi už zvládnu i polévku  
V Mandalaji a v Šanském státě lze ochutnat šanskou kuchyni, která je velmi podobná kuchyni severního Thajska. Oblíbeným jídlem jsou široké šanské rýžové nudle s karí a různé rybí a masové saláty, v celém Šanském státě jsou také běžné rýžové krekry.
Šanská nudlová polévka z tenkých pšeničných nudlí ve slabém vývaru s kousky kuřete marinovaného v čili je velmi oblíbená v celé Myanmě, ale nejčastěji se podává v Mandalaji a v Šanském státě.
Ve velkých i menších městech po celé Myanmě je velké množství čínských restaurací, které mnohdy podávají regionální speciality velmi odlišné od čínských jídel nabízených v západních zemích.
Běžné jsou také indické restaurace, které ale mnohem častěji najdete v Yangonu než v jiných místech, a většinu z nich provozují indičtí muslimové, některé i hinduisté. V hlavním městě si můžete dát výborný kuřecí pokrm dan bauk (biryani) a také vegetariánské thali podávané na banánovém listu, kdy za neomezenou konzumaci zaplatíte jednotnou cenu. Indické restaurace mimo Yangon bývají velmi jednoduché.
 
2.11. - lodí z Mandalaje do Mingunu(za 5000 K)
Ráno máme na snídani den předem objednanou polévku Mohingu a když jsme si ji objednávaly,sklidily jsme od personálu obdiv,že vůbec o téhle pochoutce máme povědomí a očividně je to nesmírně potěšilo- Nejoblíbenější je mohinga z rýžových nudlí s kuřetem nebo rybou, která se jí lžící a pomocí jídelních hůlek. My jsme si objednaly kuřecí a opravdu jsem nic lepšího už potom v Barmě asi nejedla. Pochoutka . Po této skvělé snídani nás Fatty pb027182.jpgodveze do přístavu,odkud pojedeme lodí na výlet do Mingúnu. V přístavu je skvělápb027168.jpg atmosféra,žije to tu. Po období dešťů je tu ještě dost bahna,ale už vysychá a dá se tu pochodit,než nás pustí na loď. Řeka Irrawaddy nepůsobí vůbec čistým dojmem,ale funguje jako koupelna,prádelna a obávám se,že  i jako zdroj vody na vaření, ne-li k pití. Vidíme tu ženy prát prádlo,koupat se,čistit si zuby a voda se nosí v nádobách kamsi směrem,odkud přichází kouř a tudíž se tam vaří. Takže se z ní jistě i vaří!!! Nasedáme na loď společně ještě s asi 6 turisty. Mezi nimi i pán celkem pokročilého věku,který bydlí s námi na hotelu. Dává se s námi do řeči a evidentně by se chtěl přifařit k nám. Ale nechceme se na nikoho vázat a tak takticky sdělujeme,že na Mingunu máme svůj program. Chápe celkem rychle a nenaléhá. Plujeme po řece asi 11 km, pozorujeme život vesničanů na břehu ,kde se běžně dá spatřit pb027192.jpgvolské spřežení táhnoucí jednoduchý , snad i dřevěný pluh a za ním zemědělce,jak obdělávájí půdu. Opravdu si ani tohle nepamatuji já ze svého dětství a to už je mi po padesátce. Zjišťuju,že lidé jsou tady nesmírně pracovití .
Mingun leží asi 11 kilometrů proti proudu řeky Irravadi.Již z dálky vidíme mohutnou stavbu Mingun Min, vypínající se na jejím břehu. Tento chrám začal budovat král Bodopaya, který vládl v letech 1790 až 1819. Stavba měla být původně vysoká 150 metrů a král na ni osobně dohlížel z protějšího ostrova. Po jeho smrti v ní ale již nikdo nepokračoval, protože tato megalomanská myšlenka prakticky vyčerpala královskou pokladnici, takže byla dostavěna "pouze" do výšky 50 metrů. I toto torzo bylo však ještě narušeno při zemětřesení v roce 1838, stejně jako dva ohromní třicetimetroví lvi, chránící vstup. Z vrcholu Mingun Minu lze spatřit další dvě významné památky - chrám, v němž je umístěn Velký zvon a Pagodu princezny.Velký zvon (Mingun Bell) je vysoký 4 metry a váží 90 tun. Původně měl být zavěšen v Mingun Minu.pb027216.jpg
Přijíždíme k Mingunu a vítá nás středověk,v podobě žebřiňáků tažených párem volů….to je místní taxi,kdyby se někomu nechtělo chodit pěšky. Pán z hotelu – už víme,že Angličan – tohoto povozu využívá,my jdeme pěšky. Dojdeme přes kupu prodejců k zmíněné Mingun Min a tady zaplatíme vstup 3 USD (peníze pro vládu – ó jak se mi to příčí,ale nelze jinak !!!! L )
Tady se nás ujímá opět samozvaný průvodce sice na nic nereagujeme ,ale jde s námi a vypráví a vypráví….. jdeme na pagodu princezny ,kterou dal postavit král Bodopaya pro svou ženu. Sedm jejích okruží symbolizuje sedm částí posvátné hory Meru , říká se jí „dort“ ,protože opravdu tak vypadá. Je sněhově bílá a tvarem i zdobením pb027277.jpgopravdu dort připomíná. V kombinaci s azurově modrou oblohou – nádhera. Z pagody jdeme opět mezi prodejce,jsou zde dost urputní a nedají pokoj. No není divu v Barmě je pořád ještě turista nedostatkové zboží. Potřebujeme najít sanatorium,kam chceme předat nějaké léky,které vezeme za tímto účelem z domova. Jsem ráda,protože se mi konečně uvolní v krosně místo na suvenýry .
Náš samozvaný průvodce nás tedy k sanatoriu,kde jsou umístěni velmi chudí lidé dovede a vrchní sestra nás zve okamžitě dovnitř. Vyndáme léky a je vidět,jak moc je šťastná. Povídá nám o lidech kteří jsou tu umístěni,ale vidět je ani nechceme, byl by to útok na city a to prostě není třeba. Zapíšeme se tedy do knihy a ještě nám sestra dá vizitku a prosí nás,že by nutně potřebovali meřiče cukru pro diabetiky,tak kdybychom nějak mohly pomoci,že by byli moc rádi. Tak jestli tam příště pojedu,už vím,co mám vézt !!!!
Odcházíme i tak s dobrým pocitem,že jsme trochu pomohly.pb027285.jpg
pb027252.jpgSamozvaný průvodce už není sám,má pomocníka,ten se přilepí na Áju, ten první se nepustí odemně víc jak na metr. Kupuju loutku,protože jsem se do ní prostě zamilovala a chci ji mít. Průvodce vidí,že je bez šance na odměnu a tak si o ni prostě řekne. Vysvětluju mu,že jsem v sanatoriu darovala ve formě léků opravdu hodně peněz,ale ty on prostě nemá a nedostane a tak mu nabízím 1000 K . Netváří se moc nadšeně,ale lepší něco než nic a tak bere a odchází. Vracíme se na loď a Ájin průvodce chce taky peníze,ale Ája je nekompromisní….nic od něj nechtěla,nic kluk nedostane !!! Já jsem větší měkota,mně udolají skoro vždy.pb027253.jpg
Vracíme se do přístavu,kde už na nás čeká Fatty a veze nás ještě do Kuthodaw pagody.
Kuthodaw Paya
vznikala v letech 1860 až 1868 za vlády krále Mindona. Pagoda Kuthodaw stojí uprostřed 729 malých stúp, známých jako Největší kniha světa. Všechny stúpy obsahují mramorové desky s posvátnými buddhistickými texty Tipitaka, vytesanými po obou stranách. Kameny mají na každé straně 80 až 100 nápisů, původně pozlacených. 
pb027299.jpgCestou na hotel se stavíme ještě u Shwenandaw Kyaung,což je tradiční barmský dřevěný klášter. Uděláme fotky a už se vracíme , musíme se sbalit, zítra brzy ráno odjíždíme opět do přístavu a odplouváme směr Bagan – na což se nesmírně těším. Ale ještě před tím,jdeme s panem Angličanem na večeři. Nerad jí sám a tak nás poprosil,jestli bychom s ním nepovečeřely dnes. Přijímáme a tak v 19:00 máme sraz na recepci a jdeme jíst do restaurace,kde to pám už zná a doporučuje nám ji. Já si dávám krevety sepb027332.jpg sladkokyselou omáčkou a rýži a je to skvělý výběr. Pěkně jsme se najedly a pán by šel někam popít,ale omluvíme se,že musíme balit. Později ho před spaním pozoruju z terasy, jak popíjí whisky s nějakými turisty z lahve na ulici. Možná jsme udělaly chybu,mohl být mejdan, ale ráno při pohledu na pána (jede s námi lodí do Baganu) pb027336.jpg
 
 
 
 
 
 
jsme rády,že se tak nestalo 
3.11. – přesum Mandalay – Bagan – lodí 
Ráno v 5:00 odjíždíme z hotelu s Fattym ,který nám zajistil lístek na loď, do přístavu a bereme i pána Angličana. Pán přišel na recepci úplně namol,takže asi lahev whisky večer na ulici padla za vlast a jak tak na něj koukám,možná nezůstalo u jedné….košili ná zapnutou na jeden knoflík a to ještě šejdrem a nejradši by si dal mokrej hadr na hlavu  no nic…jedeme.Mandalaj je ještě ponořená do absolutní tmy a nikde nikdo,frčíme k přístavu,když tu najednou motor divně zafrká a chcípne. Fatty ale asi tohle zná a tak si umí poradit a motor znovu nahodí,jenže tohle se opakuje stále dokola a Fattymu se motor už nedaří nastartovat,takže do přístavu dojíždíme snad na volnoběh. Jak tak v té tmě a potichu přijedeme k přístavu,najednou kde se vzali tu se vzali nějaké děti ze tmy se vynořili a zezadu nám skočili na korbu . Strašně jsme se lekly!!! Ale chtěli nám jenom vzít bágly k lodi.na lodi
Vystoupily jsme,rozloučily se s Fattym a šly do „kanceláře“ zaplatit lístky na loď.Musely jsme se prodrat davem místních,kteří se snaží dostat k okýnku toho kanclu a koupit si lístek na loď . Prodraly jsme se i s panem Angličanem dovnitř a platíme za lístky 10 USD,ale opisují si z pasu všechno,tak to chvilku trvá.
Když uvidíme tu naši loď,jak je napěchovaná k prasknutí lidmi i různým jiným nákladem,máme obavu a to opravdu vážnou,že se musíme potopit. Je to hrozná kocábka  Musíme přes 3 jiné lodě,abychom se na tu naši dostaly.
pb037393.jpgTuristé mají na horní palubě vyčleněn prostor i s plastovými křesílky. Místní sedí,leží po zemi,není kudy projít,opravdu využitý každý centimetr.
Je tu hodně dětí v doprovodu rodičů. Cesta by měla trvat 15 hodin,tak uvidíme,jak to zvládneme. Jsme stále v přístavu a v té tmě to na lodi působí až hororovým dojmem. Do toho smrad z natových motorů,lodě jsou nalepené jedna na druhé a motory nastartované. Konečně vyrážíme. Po asi tak půlhodině začíná svítat a jak se rozednívá,konečně si můžu ty lidičky kolem sebe prohlídnout. Hned vedle nás se usadil mladý pár s miminkem opravdu malinkatým děťátkem,typuju to na pár dnů po porodu a nemýlím se je mu jen 12 dnů. Mladá maminka ho často kojí a tatínek se o oba stará až dojemně. On celý den nic nejí,jen nosí jídlo mamině a sám si dopřává betel. Mimochodem …betelu má Barma neuvěřitelnou spotřebu !!! To jsou snad tuny betelových listů a arekových oříšků. A taky tady na lodi je „betelárna“ kde si každý může koupit.tady se prodává na lodi občerstvení
A jak se rozednilo,už mi to nepřipadá tak strašný na lodi,když se chcete projít,tak lidičky rádi uhnou,je to v pohodě. Nemůžu se na ně vynadívat,jak jsou skromní,usmívají se a děti….no to je kapitola sama pro sebe …..tvrdím a to zcela vážně,že v Barmě jsou nejhodnější děti na světě. Nikdy a nikde jsem neviděla děti zlobit . Na lodi jich bylo hodně a za celých 15 hodin jsem neviděla ,že by děti zlobili !!! Natož některé třeba fňukat,to prostě barmské nedělají a hlavně ….poslechnou na slovo. Neříkám,že nelumpačí,to jo,ale s mírou a tak nějak hezky. Prostě děti k zulíbání. Jen ty jejich zavšivený hlavičky mně odrazovaly se s nimi nějak víc pomuchlat . Stačilo,když jsem je fotila, chtěli vidět na displeji fotku a přitiskli svou hlavinku na mou byla jsem přesvědčená,že si vešky jistojistě pořídím,ale pb037413.jpgnestalo se tak.
Loď má mnoho zastávek a vždy je to podívaná. Seběhne se celá vesnice a z lodi se vykládá a zase nakládá a v mezičase mají místní ženy prostor na lodi k prodeji ovoce a jídla. Nabízí se různé smažené taštičky plněné masem,zelím,sladké,slané,
 ovoce všeho druhu od banánů,papája,mango ,vodní meloun a co já vím co ještě….. hodně se konzumují vařená křepelčí vajíčka. Když loď zahouká,je to signál k odjezdu a ženy musí rychle z lodě pryč,ale některé se snaží do poslední chvíle ještě něco prodat a potom už skáčou do vody,protože loď je v pohybu a lávka odstraněná.. Musí to pro ně být životně důležité prostě něco prodat. Je mi jich neuvěřitelně líto,ale žaludek mám jen jeden .Tak, jak cesta ubíhá,lidé na lodi začínají být i přátelštější ještě víc,než je pro ně přirozené a začínají si povídat…..no povídat….oni po svém,my po svém ,ale víme naprosto přesně o čem je řeč.  Cestuje s námi pb037391.jpgmladý pár, evidentně evropané,sedí vedle nás a najednou se slečna ptá „You are from Czech Republic?“ a ukazuje na mojí vlaječku na batohu. No jasně a odkud jste vy? ptám se. Z Izraele, zní odpověd a na to dodatek: „můj táta je Čech z Uherského Hradiště „
Tak si povídáme,no pokud tomu stačím rozumět., rodina utekla při holocaustu a žijí v Izraeli. Ptám se jestli má někoho v čechách a prý strýce v Hradišti,ale nikdy tam nebyla. Cestuje s přítelem po světě,teď jsou na cestě z Austrálie …..hezký život ;-)
Loď měla celkem 6 zastávek a na jedné z nich jsem si sáhla na citové dno a to teda těžce. Představte si vysoký břeh,já jsem opřená o zábradlí na horní palubě a pozoruju vesničany,jakpb030010.jpg se jen prostě na nás dívají s ukrutným smutkem ve tváři,když zaregistrují můj pohled ukloní se a kývnou hlavou a nádherně se usmějí. Stojí tam i dvě malé děti,holčička v otrhané blůzičce možná 9 ti letá s klukem asi tak 5 let,drží se za ruce a upřeně mi hledí do tváře. Ten pohled je tak odzbrojující,že nesáhnu ani po foťáku,jak to běžně dělám.Nemohu od nich odtrhnout zrak. Jenom se na mně obdivně dívají a když loď zahouká k odjezdu ,holčička na mně mávne jako že  pojď za námi prosím…… neuvěřitelný zoufalý pohled v její tváři mi napovídá,že by asi potřebovala moji pomoc nebo co. Jenže to už je loď v pohybu a oni jen smutně mávají a posílají pusinky. Neudržím se a brečím jako malá holka. Do hajzlu říkám si,co asi tak potřebovali,proč někdo může mít všechno a někdo nic. No je to čas k přemýšlení v téhle  Barmě. ;-)
pb037479.jpgJak se blížíme k Baganu,kde je cíl naší plavby,loď se vyprazdňuje a na poslední zastávce nastoupí pár žen i s malými miminky. A teď začne něco,co jsme vůbec nečekaly a dosud jsme se s tím v Barmě ani nesetkaly. Samaosebou prodávají něco a to něco jsou nádherné barevné tkané deky. Opravdu je nechceme,je to moc velké a bágly jsou stále ještě plné potřebných věcí. Myslí si,že nechceme koupit,že nemáme peníze a tak začínají zkoušet směnný obchod.. Chtějí hlavně parfémy , rtěnky,krémy,šampon,mýdlo  ….prostě kosmetiku. Mám akorát deodorant i ten se jim hodí. Deku za něj nechci….pane bože přecepb037423.jpg bych si nevzala takovou nádheru za blbej deodorant,když jí udělá radost,ať ho tedy má,já budu klidně smrdět Nakonec chtějí aspoň trička. Jedno jim vyndavám,co mám navrchu,berou i když jim bude velký. Nakonec přijdu i mou cestovní košili - mohla jsem za to všechno mít asi tak 3 deky ,nemám je, nevešly by se mi do báglu,ale mám radost,že moje tričko a košile budou žít v Barmě !Konečně jsme v Baganu. Máme z předchozího hotelu v Mandalaji zabookovaný hotel InnWa Guest Haus a čekají na nás v přístavu. Pan Angličan má ten samý  a jede tedy s náma.Na hotelu si hned najímáme drožku s koněm a kočím na 2 dny. Kupujeme mapu Baganu,aby Ája mohla udělat kočímu itinerář,co chceme vidět. Ája je v tomto jedinečným pokladem ;-) 
něco o Baganu:

  Baganem je nazývána rovinatá oblast jihozápadně od Mandalaje, přibližně 42 km2
 velká, na které se tyčí více než 4000 chrámů.
 Počátek slávy Baganu se datuje přibližně do poloviny 11.století, kdy na trůn
 usedá král Anawratha a na nátlak monského krále konvertuje k théravádskému
 buddhismu. Jenže monskému králi se to přemlouvání trochu zvrtlo a z Anawrathy se
 brzy stává přesvědčený buddhista, který ovšem žádá převezení posvátných
 buddhistických spisů Tripitaka do Baganu. Když monský král odmítá, vtrhne
 Anawratha se svým vojskem do Thatonu a Tripitaku si bere násilím. Jako
 nejvhodnější úschovnu pro tuto cennost se rozhodne postavit knihovnu Pitaka Taik
 a jako správný buddhista začíná stavět jedny z nejkrásnějších staveb v celé
 Barmě. Za jeho vlády se Bagan stává centrem théravádského buddhismu a ponbsp;horšímu. V komplexu se nachází i šest pozoruhodných khmerských soch, ukradených z Ankor Watu vtext-align: leftutnspan style=ím
 místem pro buddhisty z celé jihovýchodní Asie.pb050567.jpg
 O to, co způsobilo pád Baganu ke konci 13.století, se historikové přou dodnes. Jisté je, že mezi 14. a 18.století je tato oblast zcela vybydlená a Barmánci ji  dokonce považují za strašidelné území. První obyvatelé se začínají opět vracet
až s příchodem Britů. V roce 1975 zasáhlo oblast Baganu velmi silné zemětřesení, které značně poškodilo mnoho chrámů. Rekonstrukční práce začaly téměř okamžitě. Svou pomocnou ruku podalo i UNESCO, díky kterému byly využívány i moderní  technologie a mnoha chrámům se dostalo ochrany, kterou si zasloužily. Jenže v  roce 1996 se vztahy mezi UNESCO a místní vládou vyostřily a organizace se zřejmě kvůli frustraci z vládních zásahů rozhodla ze země odejít. V současné době se tedy o Bagan a jeho ochranu stará stát a bohužel to je znát - starý palác uvnitř hradeb Starého Baganu je necitelně restaurován za pomoci betonu, na okraji baganské pláně vyrostlo další betonové monstrum (údajně vyhlídková věž)  pb050310.jpg

 

 

 

 

 
4.11. Bagan
Po snídani na nás čeká před hotelem náš kočí , jmenuje se Naj Naj a bude nám s kobylkou pb040081.jpgAmandou dělat společnost 2 celé dny. Domlouváme se na tom,co my chceme určitě vidět a dáváme mu volnost v tom,co by nám chtěl ukázat navíc. Drožka je pohodlná,vypolstrovaná ,já se usadím vzadu Ája s kočím vpředu a vyrážíme. Naj Naj je skvělý !!! Nejenom, že hodně ví,ale je i sympaťák. Zastaví nám ochotně,kde si řekneme a že si říkáme často,to si umíte představit. Nejprve zavítáme do SHWEZIGON Pagody v jejíchž základech je údajně ukryt zub Buddhy, začala se stavět za prvního krále Baganu Anawrahta, který však v roce 1077 zemřel podivnou smrtí - byl zabit buvolem. Stavbu pak dokončil jeho následovník. Schwezigon Pagoda je zlatá, je vysoká 26 metrů a má pb040053.jpgpřesný čtvercový půdorys, takže sloužila jako příklad pro další stavby. Překlad jejího názvu doslova znamená "zlatá pagoda, která stojí na břehu řeky". Je tady ticho,žádný turista,jen hejna holubů občas svými křídly naruší ten posvátný klid tohoto místa. A jako všude jinde,kde by se mohl objevit turista,jsou bleskurychle připraveni prodejci všeho možného a dokonce i babky začnou kouřit charot –doutníky-,když nás vidí se blížit. Jen mlčky natáhnou ruku,když si chcete udělat fotku,ale je to čistě na vás,jsetli dáte nebo ne. Je tady spousta malých mníšků,kteří vám rádi zapózují,a nesměle si řeknou o bonbon nebo tužku. Správně by neměli,ale jsou to normální kluci.pb040070.jpg Když si užijeme tohoto místa
Pak pokračujeme ke Kyanzittha Umin-jeskynnímu chrámu ,uvnitř jsou dlouhé, jen stroze osvětlené chodby se starými freskami tuším,že něco kolem 7000 let staré ,je dobré mít baterku. Procházíme se tu,když najednou uslyším neskutečný řev….no to je Ája!!!! Letím tam,co se stalo i když asi tuším…..no jasně praštila se tam někde do hlavy. Podle řevu to vypadá,že má lebku napůl,ale když vylezeme ven , je to jen modřina ,no ještě že tak  
A konečně se dostáváme mezi chrámy starého Baganu. Vynořují se ze země jako houby po dešti a v kontrastu s modrou oblohou a zelení kolem je to nádherný obrázek.Do toho se vám příležitostně zjeví zemědělci s volským potahem a žebřiňákem,nebo stádo koz mezi pagodami s pasačkami. Nemůžu uvěřit,že jsem tady,že to vidím na vlastní oči a hlava mi to nebere. pb040258.jpgTo množství chrámů a pagod…… když jsem to viděla jen na fotkách před naším odjezdem,říkala jsem si….no tak tohle chci vidět na vlastní oči …a teď to tu mám a můžu se dotknout,vylézt na některou stůpu a kochat se pohledem do kraje ,kam až oko dohlédne,vidíte tu nádheru. Pro někoho je v Barmě vrchol Shwedagonská Pagoda,ano je nádherná, ale pro mě osobně je to Bagan. Neumím vysvětlit proč tomu tak je. Možná proto,že jsem nikdy nic podobného neviděla,ale jistě proto,že Bagan má neuvěřitelnou atmosféru klidu a míru. Nikde nikdo,jen občas potkáte bričku s jinými turisty,ale za ten den bych je spočítala na prstech jedné ruky. Mezi starými pagodami vyrůstají nové a v posledním období jich prý stále přibývá, ale postrádají velikost a štukovou výzdobu. Jen ten, kdo postaví pagodu je svatý již zde na zemi...ani dnešní lidé nechtějí zůstat pozadu...oprava svatyně mnoho zásluh nepřidá ,ale nová,to je jiná káva. Ale není  to mrtvé místo,mezi chrámy se pracuje na políčkách,pase se dobytek,prostě to tu žije i když pomalým tempem a mnohdy tak skrytě,že musíte být dobrým pozorovatelem,aby jste to zaregistrovali.pb040083.jpg
Celý den jezdíme po planině,občas vejdeme do chrámu,když je přístupný,občas si vylezeme na vrchol některé pagody a kocháme se,fotíme. U chrámů operují prodejci suvenýrů , jako jsou například obrázky malované na písku. Písek z Irrawaddy se nalepí v tenoučké vrstvě na plátýnko a potom se na to malují různé motivy,ať jsou to třeba monkové,nebo barmské pagody a chrámy, ornamenty a podobně. Je to ruční práce a přitom za směšnou cenu,třeba jeden obrázek vyjde na 1 USD. A jiné a jiné suvenýry,je toho tolik,že to vyjmenovat není možné. A tady mezi chrámy našla Ája obchůdek , který nám tak trošku i objasnil,proč tak moc ženy chtějí parfém,rtěnku a podobně. Tady se to všechno zase obratem ruky prodá . A tady mi taky docvakne,kam putují všechny ty nové sochy Buddhů a taky mi dojde,že se z nich možná brzy zblázním. Buddha,Buddha,Buddha…pb040084.jpg.pagoda,pagoda,pagoda…kam se podíváte
Den ubíhá nemáme ani hlad a Naj NAj se několikrát zeptá,jestli nechceme zastavit někde na jídlo ….nechceme ,nemáme čas  Máme domluveno,že nás Naj Naj odveze na jednu pagodu, odkud je možné pozorovat nádherný západ slunce. Nejsme tu sami,je nás tu pár turistů,asi 7 celkem. Nějací Poláci a dva Češi. Všichni foťáky nažhavený,ale nzápad slunce se nepovedl,přišel mrak a trošku nám to natřel,ale nevadí i tak to bylo krásné. Rychle se setmí a my lezeme dolů,abychom se vrátily na hotel.
pb040266-lubos.pngJeště v posteli jsem myšlenkami pořád mezi pagodami a když zavřu oči,pořád se mi to všechno vrací. A to jsou ty obrázky,které vám zůstávají v hlavě na celý život a nikdo vám je nevezme. Deviza,za kterou nepřestanu být nikdy vděčná. Těším se hodně na zítřek,kdy budeme pokračovat v prozkoumávání Jižní planiny Baganu.
 
5.11. – Bagan – jižní planina
Po snídani už na nás opět čeká náš milý Naj Naj a kobylka Amanda,aby nás dnes pro změnu povozili po jižní planině starého Baganu. Jižní palnina je více zemědělská,mezi pagodami je více políček,kde se pěstuje hodně sezam,fazole kukuřice,cukrová třtina a kdoví co ještě.
Dnes si to tak trochu víc už vychutnávám,včera jsem z toho byla zjančená,dnes jsem už ve větším klidu a taky už s rozvahou fotím. Je to nepopsatelná krása,ale to už se budu opakovat. pb0503714.jpgJezdíme od chrámu ke chrámu,od pagody k pagodě a pořád je nad čím žasnout . Naj Naj nás odvezl i k Bupaya Pagodě u řeky Irrawady. Bupaya - je ze všech nejstarší bu- jako "tykev", pb040222.jpgnynější je rekonstruovaná a pozlacená, původní byla poničena zemětřesením v r.1975. A pak zase pěkně zpátky mezi staré pagody kde nám slibuje dnes krásný západ slunce. Po cestě se nám splašila Amanda,něco ji polekalo na cestě a jak začala vyhazovat zadní nohy,kopala do koše pod zadkem,který byl už celkem plný a kobylince lítaly kolem Ájiný hlavy,která seděla vedle kočího ,až dozadu do drožky.Docela úsměvná scénka J  Ještě nás Naj Naj doveze do Blanské vesnice ,ale je to nakašírované , sice vesnice to je,ale hned nás odlapí holčina a začne nás provádět po vsi ,kde nám ukazuje život vesničanů. Hlavně jde o kšeft,chce prodat nějaké tkané výrobky, I babka kvůli nám začne tkát a kouřit charot J Nic moc.
Naj Naj nás opravdu dnes veze na jinou pagodu na západ slunce a jsme tu myslím jen my dvě a kluk,který se o pagodu stará. Vypráví nám,jak tuhle pagodu miluje a že je tu denně. Sympaťák. Západ slonce je překrásný, od nedaleké Irravaddy se začíná plížit mezi pagody mlha a je to scéna jako z nějakého filmu. Pagody mají nádhernou barvu a vůbec ….celá tahle pb050589.jpgchvíle je překrásná. Lítá tu teď spousta vážek a je tu ticho a nádherně. Pto tuhle chvíli bych byla ochotná dát mnoho. Vracíme se opět za tmy a domlouváme se s Ájou,že Naj Naj od nás dostane nějaké peníze navíc,protože byl úžasný. Mluvil pořád o tom,že kobylka ani není jeho,že ji vlastní rich mann - bohatý muž a ten že ho platí,ale že pro Amandu musí kupovat krmení on sám. To si umíme celkem představit,jak ho platí !!! Víme,že má několik malých dětí doma a tak když se s ním loučíme,dostává od nás navrch 6000.- kyatů. Pro něj to musí být spousta peněz,protože nám pořád dokola děkuje a říká,že manželka bude mít obrovskou radost a že jsme jeho přítelkyně. Přály bychom mu,aby si jednou mohl koupit vlastní kobylku.
Jdeme se najíst k číňanům a když se vrátíme, Naj Naj ještě sedí u hotelu a probírá něco s ostatními kočími. Moc nás zdraví a říká něco ostatním a ti důležitě pokyvují hlavou a klaní se nám. Jdeme balit ,ráno odjíždíme taxikem do Kalawu.
 
6.11. – přesun Bagan – Kalaw (čti Kaló)
Ráno po snídani odjíždíme do Kalawu. Je problematické se tam dostat rychle a tak volíme pronájem auta na tuto cestu. Jede s námi recepční z hotelu a řidič. Máme naplánováno,že v Kalawu si uděláme jednodenní trek k horským kmenům a pak že se přes Pindayu přesuneme na jezero Inle. V Lonely Planet není dost popsaný způsob přepravy v této oblasti a tak se ptáme recepčního,kolik by to stálo,kdyby nás touto cestou vzali oni s autem. Souhlasí,že by jsme v Kalawu udělaly trek a pak by nás vzali přes Pindayu na Inle,ale chtějí 100 USD navíc. To se nám zdá moc a tak odmítáme. Slevuje na 70 USD,ale už i to je mnoho,finance se krátí,musíme volit jinou možnost a tak se rozhodujeme,že až přijedeme do Kalawu,zjistíme možnosti a budeme řešit na místě.
Jedeme tedy po celkem dobré silnici a docela to frčí. ¨
pb050704.jpgAsi po hodině přijíždíme k Mt.Popa - "Olymp Myanmy „ ,kam máme naplánováný výstup .
Toto místo bylo posvátné ještě před vznikem buddhismu. Dříve zde lidé obětovali při festivalech tisíce zvířat. Vypadá jako zámek z pohádky...ční 1520 m nad okolní krajinou, na příkrém, zeleném svahu a je nejdůležitější místo pro uctívání natů v celé zemi.
Víme o tom že tady žije spousta opic a jsme srozuměny s tím,že bývají i hodně drzé a tak si vše,co nemusíme mít na sobě (brýle,čepice apod.) schováváme do batohu. A opravdu,jakmile vylezeme z auta ,jsou ve střehu a koketují s námi už na chodech ke svatyni. Horší je,že jdeme jak jinak než bosky a musíme se vyhýbat jejich výkalům,které prostě úklidová četa nestíhá uklízet.pb060693.jpg
Ve svatyni Mahagiri  nacházíme 37 pestrobarevně oděných sošek natů a u jejich nohou obětiny, (natům je dobré něco přinést) - kokosové ořechy , ovoce, květiny...a obvyklé  peníze... Podle barmské pověry se nemá při cestě nahoru nosit červené ani černé oblečení, nemá se klít, mluvit špatně o jiných lidech ani s sebou nosit vepřové maso a bere se to opravdu vážně !!!! Kromě buddhismu je v Myanmaru velmi rozšířená víra v Naty – duchy. Existují zde lidé, kteří jsou považováni za média, která jsou schopná s duchy mluvit. K takovým lidem se pak chodí a prosí se, aby například další rok byl pro podnikání lepší a podobně. pb050709.jpg
Jsou známy případy,že při porušení těchto pravidel se Natové zle „odvědčí“ turistům, (protže místní by tenhle prohřešek nikdy neudělali) , tím,že se jim udělá z ničeho nic třeba špatně ….no beru to s rezervou ,protože jsem cestou minimálně jednou zaklela,když jsem šlápla do opičí loužičkyJ A tak se za společnosti opic blížíme k vrcholu a není to tak hrozná štreka,jak se ještě dole zdálo. Cestou potkáváme pár mnichů,ale je brzy,jsme tu ráno a tak je tu ještě klídek. Výhledy do kraje jsou z vrcholu úžasné a dole pod námi jsou pochopitelně pagody...inu, je to země zlatých pagod .Natové nadále sídlí ve svatyních,všude je to barevné a tak trochu kýčovité ,ale to sem prostě patří.Na vrcholu hory stojí malebný komplex
klášterů, stúp a svatyní..se spoustou blýskavých cingrlátek,která ve větru hrají svou písničku.
Nahoru jde s náma i náš průvodce – recepční z hotelu,nenechá si to ujít. Při návratu ho požádám,jestli by mi tady někde našel toalety. Prý „no problem“ a taky mi pochvilince ukazuje WC,kam si mohu okočit…… no ale jsem přece bosa a WC jsou tady „šlapky“ ,koukám na něj nevěřícně a on nelení a jde ni k jedné babce půjčit její žabky. Hlavně nechápu,jak to,že je babka má na nohách ??? TADY !!!! Odmítám ,abych nebyla za dámičku a jdu tedy bosa,stejně jsem vyšlápla cestou tolik loužiček,že už je to jedno. Pak si prostě nohy opláchnu vodou J
pb060685.jpgCelé nám to trvalo asi 1,5 hodiny a pokračujeme v cestě do Kalawu. 
Projíždíme jedním místem,kde,zahlédneme trh a chceme zastavit. Prý to není problém,jdeme na trh. No nádhera, tady už ženy nosí na hlavách jakési turbany z pestrobarevných látek ,jsme totiž už ve státě Shan a trh hýří barvami. Je to nádherný zážitek. Prodává se tu tradičně všechno od jídla,po domácí potřeby a jed na krysy (mimochodem jsem v Barmě neviděla jedinou !!!)a likvidátory vší. Suší se tu ve velkém chili papričky a jsou jich prostě hromady. Pytluje se tu nasbíraná bavlna a do toho všeho se prodávají kozy ,slepice,ryby a v oficíně se stříhají vlasy. Vše se váží na jednoduchých vahách a když chybí závaží, poslouží baterie  Když nasedáme do auta,že jedeme dál, vidíme,jak se k nám blíží průvod lidí a hraje hudba a všichni se smějí. Automaticky začneme fotit,ale kluk nás upozorňuje,že fotit nemáme,že je to pohřeb …tak pardon .pb060717.jpg
Pokračujeme v cestě a krajina se mnění,jsme v horách,kde jsou cesty úzké a mnohdy musíme zastavit,abychom se s protijedoucím kamionem vešli. Kamionů naložených zeleninou tady potkáváme mnoho. Přepravuje se zelenina z jezera Inle a podhůří kolem Kalawu. Stavíme na oběd . Je to jakýsi motorest,kde nás usadí pod pergolou venku a než nám donesou objednané jídlo,jdu fotit motýli,je tady spousta květin a motýlů tady poletuje hodně,jeden krásnější jak druhý. Jídlo bylo vynikající a můžeme jet dál. Projíždíme úsekem,kde se staví nová silnice. Sice tu je vidět i nějaká technika,ale po kraji rozdělané silnice pracují manuálně ženy a to tak,že roztloukají ručně velké kameny na štěrk a nebo prostě v kočích na hlavě přenášejí obrovské kameny z hromady na hromadu. O kus dál se v sudech taví asfalt. Takže silnice se staví,ale jak !!!!!
pb060714.jpgDo Kalawu přijíždíme brzy ve 13:00 jsme u hotelu,který nám doporučil náš recepční. Už ví,že s nimi dál nepojedeme a tak si musí najít v Kalawu nějaké turisty,kteří budou chtít do Baganu. Ještě to zkusí jednou,ale pod 70 USD nechce jít,tak sorry a bay bay. Pokoj se nám líbí,zůstáváme na dvě noci. Jdeme se projít po městečku. Je to malebný kout obklopený horami a je tu podstatně chladněji než v Baganu,však tu lidi taky nosí čepice a děti mají i zimní bundy na sobě. J my jsme v tričku,ale jak se začně slunce sklánět,opravdu se ochlazuje a mikina by byla dobrá. Zkoušíme se poptat,kolik by stálo taxi do Pinday,ale ať počítají,jak počítají,vychází to opravdu na 70 USD a autobus nebo jiné spojení je prý problém. Tak poprvé za naši cestu rozhodujeme změnit plán a Pindayu prostě vynecháváme. Jdeme na utobusové nádraží zjistit,jak se dostaneme na Inle. Trefíme na chlápka,který nám vysvětlí,jak se na Inlepb060047.jpg dostaneme,že autobusem,ale je pozdě a nestihneme dnes už koupit lístek. Posedává tam ještě jeden chlapík,zatím nic neříká,jen poslouchá a když zmiňujeme,že zítra chceme do hor na trek a jestli tedy budeme stíhat koupit lístek, že nevíme,tak se vkládá do hovoru a vyklube se z něj trekař a hned nám nabízí své služby. Domlouváme cenu za jednodenní trek
 6 USD za jednu a druhý pán se nabídne,že nám lístky na autobus na Inle koupí,protože to prostě po treku už zase nestihneme. Dojednáno,vyřízeno a trekař ,Charles si říká, nás zve k sobě domů,že nám ukáže reference a domluvíme podrobnosti. Má sešit,kde má zapsané reference od turistů,které už vedl a nacházíme tam zápis i od Čechů,kteří ho chválí,ale upozorňují,že chodí rychle. No tak to bude muset hoch brzdit,nemíním z toho udělat dostih.
Domluvena hodina startu na ráno, dostáváme instrukce co máme mít ssebou….vodu,něco na hlavu a dobré boty….. a jdeme hned vedle k Indkám na večeři,dávám si fazolovou polévku a čapátí je to celkem za 1000 K = 1 USD J Najíme se bohovsky a jdeme se na to vyspat. Už je opravdu zima,když jdu na terasu kouřit,musím si vzít bundu.
 
7.11. je den voleb !!!
– Kalaw (čti Kaló) – jednodenní trek
k tomu bych asi měla něco říct: Obyvatelé Barmy byli poprvé po dvaceti letech u voleb. Vládnoucí vojenská junta je vyhlásila kvůli sílícímu mezinárodnímu tlaku a experti na mezinárodní vztahy nevěří, že mohou v zemi, která systematicky utlačuje lidská práva, něco změnit. "Volby v Barmě budou všechno, jen ne svobodné a férové," prohlásil americký prezident Barack Obama. Před 20 lety sice vyhrála opozice v čele se Su Ťij,ale generálové tehdy odmítli předat moc, rebely pozavírali . Su Ťij z posledních jednadvaceti let strávila celých patnáct roků buď za mřížemi nebo v domácím vězení. Barma je známa tím,že má nejtvrdší režim na světě počet politických vězňů je odhadován na 2000.
 
 
Vstáváme ještě za tmy ,ale Ája si musí uvařit svou kávu a dávám si dnes s ní. Jdeme na terasu zjistit teplotu venku,protože nám v noci byla normálně zima až tak,že jsem si vyndala svůj spacák. Sice nějaké deky navíc na pokoji byly ,ale spacák je spacák J … je ukrutná zima. Vychází slunce nad horami a my s kávou pozorujeme ,jak se vyklube mezi kopečky a osvítí pagodu v Kalawu. Je to nádhera. Přemýšlíme,co si vezmeme na sebe. Jdeme se najíst a uvidíme,jak se to vyvine.Pod naší terasou už procházejí mniši na každodenní ranní ochůzce.
pb070118.jpgNáš hotel Easten Paradise na okraji městečka mohu jen doporučit. Myslím,že jsme tu bydlely samy a snídaně byla obrovská,servírovaná do servisu s vánočním motivem cesmíny….no vždyť budou brzy přece vánoce !!!
Po snídani už je podstatně tepleji a tak bereme na tílko košili a vyrážíme za naším trekařem Charlesem. Bydlí pár mestrů oid hotelu. Přijdeme na čas a Charles se právě obouvá,je připraven. /Ptá se,jestli máme vodu,to je nejdůležitější,nebude v horách kde koupit. Vydá nám každé dřevěnou hůl a jdeme. Procházíme uličkami Kalawu a už teď je mi jasné,že Charles je fakt rychlík. Letí jak splašenej,ale při tom nám říká,abychom mu řekly,kdyby šel rychle. Tak to si piš,že řeknem !!! J /Potkáváme lidi,kteří jdou k volbám,ale moc jich není. Ptáme se opatrně Charlese jak to vidí on. Nechce se mu o tom mluvit,tak nenaléháme,ale z jeho gesta je jasno: marnost nad marnost !!! Chápeme. Jak odcházíme z Kalawu směrem k horám,už je celkem horko. Ája si musí dát náplat na patu,prý zatím preventivně. Když popojdeme ,koukám,že Ája nemá hůl. Musí se pro ni vrátit a Charles cesta do hor Kalawuvysvětluje,že je to důležité,že ji budeme potřebovat. No nazdar !!! co nás asi tak čeká J Jdeme krajinou,kde je najednou docela hodně borovic a nějak mi tu nesedí. Ptám se,kde se tu vzali a Charles vysvětluje ,že je tu vysadil za kolonializme bohatý muž a takto se tu uchytily. Zvláštní v kombinaci s rostlinami tropického pásma. Jdeme prašnou cestou,která je užší a užší. Zatím jsem celkem plná elánu ale jen do chvíle,kdy před sebou vidím nekonečný krpál a po něm se vinoucí cestičku. A v okamžiku je mi jasné,že to bude tudy a ne jinudy. No to zvládneš! Zvládnu,ale mám dost. A jestli si myslím,že to bylo to nejhorší zu celého treku,šeredně se mýlím! Horko je čím dál větší a krpály taky. Ale jdu,zatím ani neodmlouvám sama sobě,natož nahlas. Utěšuju se vidinou návštěvy u horských kmenů. Mám o tom totiž svou představu,že to budou chýše s doškama a domorodci,kteří pb070182.jpgneviděli ještě bělocha J No ale kraj je to nádherný. Procházíme kolem políček,kde se pěstuje rýže,sezam a hlavně zelený čaj. Občas zahlédneme buď někde pod námi,nebo naopak vysoko nad námi na poli pracovat dvě,tři postavičky. Neskutečné podmínky pro pěstování tady čehokoliv. Žádná technika,jen srp v rukách těch lidí. Přicházíme do první vesničky v 1800m, kde máme jít na návštěvu do rodiny. Tak nám to Charles avizuje. Když přicházíme k domku ze dřeva a bambusových rohoží,vyjde ven stará paní a dvě malé děti, vítá nás a zve dál. V tom okamžiku Ája zbledne,orosí se a začne horečně hledat něco v batohu. Koukám na ni co se děje a ona jen zařve „ máš po ruce toaleťák?“ je mi jasno !!! sáhnu do batohu,podám jí toaleťák, ona vyběhne na mez za křoví a už se jen ozývá to,co se při akutním průjmu ozývat může že jo J ,ale bylo to tak rychlé,že paní s dětmi nechápe co se děje a tak se jde prostě na Áju podívat,co tam jako dělá. Já ji tlačím zpátky i s dětma,ale v tom se tam ještě nachomýtne mladík a jde se taky podívat,co to tam ta ženská dělá J Áje je to ale srdečně jedno,je ráda,že to dopadlo takhle,protože rezervní prádlo ani kalhoty nemá J
Paní to pochopí a počká,až se Ája vyklube zpoza roští a můžeme jít tedy na tu návštěvu.pb070206.jpg
Vylezeme po pár dřevěných schodech nahoru a jsme v jediné místnosti,která slouží jako kuchyně,kde je otevřené ohniště, obývací místnost a ložnice zároveň. Je tu ještě jedna mladá žena s miminkem a paní asi tak kolem 25 let. Maminka oněch dvou dětí,které nás vítali s babičkou. Posadíme se na rohož na zemi a dozvídáme se,že chlapi jsou na poli a dostáváme uvařený zelený čaj přímo z této oblasti. Je výborný.Raději ani nepátrám po tom z jaké vody je uvařený,ale vzhledem k tomu,že jsem cestou viděla z hor stékat prameny čisté vody,myslím,že to bude zdroj. Navrch před nás paní postaví talířek s nakládanými lístky zeleného čaje „tilí“ …musíme ochutnat,to by se urazili .  Ája se bojí po té příhodě,myslí si,aby se to rychle neopakovalo. Já jsem bez příhody a tak si dávám a je to opravdu lahůdka.
Nakládaný čaj vzniká tak, že se napařené čajové lístky napěchují nejlépe do bambusové nádoby, kde se uzavřené ponechají nějakou dobu, někdy až 6 měsíců, uležet. Významným hostům nebo např. na svatbách se nakládaný čaj podává spolu s různými smaženými přísadami (fazole, arašídy, sezamová semínka, plátky česneku), chilli papričkami a sušenými garnáty. Jindy, při slavnosti nazývané Kadaw-Pwe, se nakládaný čaj servíruje ve speciální míse, obložen kokosem, třemi zelenými banány a malými čajovými a betelovými listy. Velkou pochoutkou pro místní obyvatele je i salát připravený z nakládaného čaje a rajčat, pojídaný se studenou rýží.

Chválím paní čaj i tilí a tak nám každé dá trochu čaje do pytlíku sebou. Dáváme jem drobné dárky a spokojenost je na obou stranách. Po půl hodince se loučíme a pokračujeme dál. Dojdeme ke klášteru a Charles ná upozorňuje,že tam budou děti nabízet na prodej typické čepičky na hlavu ,ale že nemusíme nic kupovat. Když přicházíme ke klášteru,opravdu se sbíhá asi 5 dětí a už nám cpou čepice a taštičky z režného plátna a taky šály. Charles nás usazuje na rohož k nízkému stolečku na zemi a že máme počkat,že dostaneme ovoce a čaj. Je tady jeden mnich cca 30 let mu může být a pár malých kluků asi noviců a koukají na nějaké video s válečným filmem….nevěřím svým očím. Starší mnich sipovídá s Charlesem a ten se nás ptá,jestli kouříme. Já říkám, že mám cigarety a mnich že by si dal. Tak mu jednu nabídnu,on si zapálí a klábosí s Charlesem dál. Děti s taštičkami a šálama sedí kolem nás a očima prosí…..kupte něco. Malý mnich nám donesl čaj a mandarinky,je to milé,ale čaj jsme měly před chvilkou,ovšem neodmítáme a pijeme. Nakonec ty dětské oči nad námi vyhrávají a kupujeme alespoň ty taštičky,když je to pro ně tak životně důležité prodat. Charles říká,žýe jsme jim hodně pomohly ….no jasně matky Terezy …jak jinak J
 
pokračování v druhé části: 
 

 
 

Náhledy fotografií ze složky BARMA (Myanmar) 2010 + 2011

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

pro Báru

(Milena , 25. 10. 2012 8:39)

Moc se omlouvám za pozdní reakci, byla jsem na Srí Lance ....ano určitě se vyplatí jet na Ngapali, úžasné místo, málo turistů, skoro žádní a lidi .....skvělý. Moře na vykoupámí úžasně teplé, čisté....ráj na zemi. Šťastnou cestu a krásný pobyt .

díky

(Bára, 10. 10. 2012 11:56)

Díky za skvělý cestopis. Chystáme se s přítelem do Barmy 28.10. a myslím, že zvolím stejnou trasu jako vy - a možná přidám i trochu toho koupání na Ngapali Beach - nevíte, jestli se tam vyplatí zajet? Díky moc, Bára

děkuji

(Milena Weberová, 23. 8. 2012 9:33)

Děkuji všem za hezké komentáře

Re: děkuji

(Antonín Fröhlich, 9. 10. 2012 12:15)

Dobrý den,
projeli jsme s mojí paní již notný kus světa a nyní se chystáme do Barmy. Hodně nás ovlivnilo Vaše krásné popisování z cest a tak si Vás dovoluji zdvořile požádat, zda by nebylo možné získat od Vás nějaké doplňující informace. Jsme již oba důchdci ale žádné "voňavky". Cestujeme spíše v jakémsi trampském stylu a v podstatě nám nic nevadí. Hotely typu Hilton jsou nám cizí :-). Za jakékoliv informace budeme velice rádi. Přejeme pevné zdraví a mnoho cestovatelských zážitků. Antonín a Marie

Re: Re: děkuji

(Milena, 9. 10. 2012 12:28)

Miklý Antoníne a Marie, moc ráda Vám odpovím na vše co budete chtít,ale zítra, t.j.10.10. odlétám na Srí Lanku a opravdu mně nyní tlačí čas. Vrátím se na konci října, potom se mi ozvěte na e-mail:
mil.weberova@seznam.cz
hezké dny Milena

Barma

(Vladimíra, 23. 8. 2012 9:08)

Je to pěkné zajímavé čtení. Mohla bych číst celou velkou knihu .

Barma

(JIri, 13. 3. 2012 12:12)

Mám to od pana Česala. Moc hezké. Děkuji. jb

Barma 2010

(lída, 16. 12. 2011 0:49)

Moc pěkné psaní. Rozhodujeme se kterou asijskou zemi letos navštívit, a myslím, že po přečtení vašeho článku bude Barma favoritem. Díky

Mráz mi běhá po zádech

(Léňa, 26. 1. 2011 22:14)

Tak a ukecala jsi mě, jdu balit :)