Jdi na obsah Jdi na menu
 


Barma 2010 - 2.část

1. 1. 2011

 pb070285.jpg

Pokračujeme do další vesnice a Charles nás upozorňuje,že tam bude hodně dětí a jestli máme bombony,abychom je dali jemu,že jim je bude rozdávat on,jinak že nám utrhnou ruce. Tak jo,dáváme mu pytlíky s bonbony,aby je dětem rozdal. Když přijdeme do vesnice z jednoho domu vyběhnou děti s nudlemi u nosu,špinavé a mezi nimi klouček asi tak 9 let a kulhá. Říkám si co je to za divadlo,že to má být asi hra na naše city,ale v zápětí zjišťuji,jak se mýlím. Kouknu na jeho koleno a vidím,že opravdu není něco v pořádku. Charles říká,že ho pokousal pes – ( psů je plná Barma,mnohdy vypadají hodně uboze,nemocně a jsou někdy pěkně agresivní ) - a noha prý moc bolí! No aby ne! V noze už je celkem slušný zánět,koleno má kluk horké,je to průser. Ptám se Charlese,jestli mu můžu aspoň tu ránu vydesinfikovat a prý ano,ale kluk si na to nechce nechat ani sáhnout. Přece jen mu to poliju desinfekcí a zalepím,ale vím,že potřebuje antibiotika a ránu důkladně vyčistit. To chce doktora a nutně říkám Charlesovi. Antibiotika sebou nemám,ale dám jim aspoň Ibalgin a pořád zdůrazňuju,že to potřebuje doktora ! Jenže doktor sem dochází jen jednou za týden,to je pozdě. Musí ho k němu prostě dopravit! Charles kýve,že rozumí a tlumočí to mámě. Snad ho dostanou k doktorovi včas proboha.
Děti nás zatáhnou do tmavé místnosti do domu,kde větší dítě připravuje krmení pro dobytek. Charles rozdává dětem bonbony a Ája jim dává nafukovací balónky ty děti jsou nádherný. Sesednou se okolo nás a jen si nás prohlížejí. Dozvídáme se,že tu mají i školu,ale učitel sem chodí jen jednou za týden….aspoň něco.Necháváme Charlesovi pro školu nějaké propisky a prý to odevzdá učiteli,asi je z Kalawu jsem pochopila.pb070274.jpg
Když odcházíme,děti nám ještě dlouho mávají. Pořád myslím  na toho pokousaného kluka !!!
Jdeme a jdeme pořád do kopce a teď už chvílemi nadávám nahlas,co jsem to za vola,že jsem sem lezla,že ani ty chýše tu nejsou a ty co jsou mají plechové střechy atd atd J Ája se mi celkem směje,ale prý ne mně,prý ze zoufalství,to jí tak budu věřit. J Směje se mně jak jsem na dně se silami !!! Už na nás musí Charles občas čekat,jsme pomalé a ani zrychlit nehodlám,protože prostě nemůžu L Najednou mám pocit,že slyším klapot generátoru,říkám si : tady a generátor ??? a proč ne,jak by se jinak dostávali k elektřině? Když tímto konstatováním uspokojím svůj mozek, najednou mi dojde,že ten klapot není generátor,ale tep v mojí hlavě !!!!! J  Prý ještě půl hodiny a jsme u cíle. No ale to je půl hodina výstupu !!! „Generátor v mojí hlavě buší čím dál víc“ J Když přicházíme konečně k cíli naší cesty jsem na konci svých sil. Tady prý dostaneme oběd. Je to rodina u čajového pole,kde nás paní usadí a dostaneme Colu….no považte…..Cola v tomto prostředí! Už to že ji sem někdo dovlekl se musí ocenit. Dostáváme vývar a rýži s karí. Dobré to je .Pro děti už ani nic nemáme,ale já vyštrachám v batohu ještě na dně takové ty magnetky se zvířátky v podobě kravských hlav a dávám je staršímu kloučkovi. A to si neumíte představit tu radost ….skáče radostí a ukazuje to tátovi a mámě a já si pb070297.jpgvzpomenu na svoje dětství,když jsem odněkud z ciziny dostala plechovku od coly. Reagovala jsem tehdy úplně stejně !!!  Pobudeme tady asi hodinu a Charles garantuje se smíchem,že už to bude teď jen a jen dolů a má pravdu. Procházíme rýžovými poli a krajina je to malebná. Jsem ráda,že to je za námi i když zážitek to byl pěkný.
Když se vrátíme do Kalawu, Charles nás prosí, abychom šli k němu napsat referenci,tak to neodmítáme a jdeme. Dostaneme kávu,napíšeme pochvalu pro případné zájemce o Charlesovy služby a jdeme společně s ním vyzvednout lístky na ranní autobus na jezero Inle.
Ani nemáme hlad,tak jdeme sbalit a vyspat se.
 

 

8.11. - 12.11. - jezero Inleinle--4-.jpg

 

 
Jezero se nachází ve výšce 1328 metrů nad mořem, obklopeno nádhernými horami státu Shan, je 22 km dlouhé, 11 km široké. Na ostrůvcích nebo na březích se nalézá 17 vesnic z větší části obydlených lidmi kmene Intha a okolo stovky chrámů a více než tisíc stúp. Dialekt Inthů je odlišný, ale srozumitelný pro ostatní Barmánce. Legenda říká, že Inthové se do této oblasti obývané kmenem Šanů dostali tak, že v roce 1359 sem přišli dva bratři, stali se služebníky vládce Šanů, dobře mu sloužili a tvrdě pracovali. Vládci se zalíbili natolik, že jim dovolil, aby sem pozvali více než 36 rodin z oblasti Dawei, odkud bratři pocházeli. A tak se Inthové asimilovali natolik, že za chvíli početně předčili původní obyvatele. V současné době na Inle a v okolí žije 70 000 lidí.
Inthové prosluli ojedinělou technikou pádlování, kdy jedno pádlo mají zaháknuté na noze a přidržují pod kolenem. To jim umožňuje mít volné obě ruce, které potřebují k chytání ryb, či výlovu humusu, který slouží jako dokonalé hnojivo na jejich vodních políčkách. I když jsou zde dost rozšířené úzké čluny s motorem, vlastní je jen ti bohatší a především lidé, kteří pracují jako průvodci turistů po jezeře. Většina lidí žívících se zemědělstvím a rybařením dosud používá původní nemotorové lodě.
Podívejte se ,jak úžasné děti žijí na jezeře
 
 
Ráno v 7:30 odjíždíme z autobusem za 2000 kyatů z Kalawu přes Heho do Shwe Nyaung  – přestup na taxi  a pak ještě dál do Nyaung Shwe na jezeře Inle .
Autobus čeká až se naplní i když máme místenku,stejně je tak narvanej,že musí průvodčí do uličky nandat malé plastové stoličky. Je zima, nechávám si na sobě bundu a je opravdu snesitelná. Lidi mají čepice a rukavice . Za mnou si sedá kluk s pytlem sušených ryb!!! No tak to máme pech,ale průvodčí má rozum,bere od kluka pytel a dává ho někam dolů do zavazadlového prostoru. Proč tam nedal naše krosny a narval je na zadní sedačku netušíme. Jak je dostaneme potom ven o tom ani nepřemýšlíme,snad nám je vyhodí oknem J Projíždíme horami a pomalu sjíždíme do nížinné oblasti,kde se pěstuje hodně ovoce a hzeleniny, je tady spousta políček. Není divu srážky v podobně mlhy,do které občas vjíždíme, jsou dostačující na to,aby rostliny měly dost vláhy. Projíždíme krajem neskutečných pavučin – opravdu,každý keř,každý strom,traviny,zahrádky kolem domků, jsou potaženy obřími pavučinami a jak se na nich po ránu držíé rosa.je to jako scéna z hororu. Bohužel mám foťák na dně batohu a je nemožné v tom stísněném prostoru ho vůbec vydolovat,ale mrzí mně to,fotky by to byly úžasný. Po 2 hodinách v 9:30 přijíždíme do městečka Shwenyaung. Krosny nám opravdu podávají oknem a jakmile vystoupíme,už máme nabídky na taxi do Nyaungshwe,kde chceme sehnat bydlení. Domlouváme se s klukem celkem rychle a za 3000 K  vyrážíme k mnou vysněnému jezeru Inlé. Máme vytipovaný hotel ,kde by jsme chtěly bydlet,snad bude volný. Před příjezdem do městečka,musíme zaplatit vstup do oblasti ,což oproti LP která hlásá 3 USD je dnes už 5 USD. Necháváme se dovézt k hotelu Wiew Point Inn, 1.jpgje 10:00 hod. a máme kliku,mají volný bungalov za 14 USD na noc se snídaní. Bereme na 4 noci. Tady si tak jako odpočineme a myslím že bych tu i vydržela klidně déle. V recepci si u pana majitele hned domlouváme loďku na 2 dny pro projížďky po jezeře s tím,že chceme vidět to a to…. Není to vůbec problém,hotel leží přímo u jednoho z kanálů jezera u dřevěného mostu. Hned si také zjišťujeme,jak a za kolik by se dalo za 4 dny odtud dostat do Baga. Prý vlakem a pan majitel nám sežene lístky na vlak. Tak tohle tady v Barmě funguje opravdu skvěle. Protože se tenčí finance,chceme jet co nejlevněji,ale tu nejlevnější jízdenku nám nedoporučuje,prý si máme koupit vyšší třídu. Tak jo,bude nás to stát 30 USD. Levněji se do Baga nedostaneme.
Ubytujeme se v bungalovu na kůlech stojícího ve vodě plné vodních hyacintů s moskytiérou7.jpg nad postelí a terasou s pohodlnými proutěnými křesílky a banány hned za oknem. Všude kolem je bujná vegetace,lítají tu přenádherní motýli a obrovské červené vážky,všechno kvete a voní. Super bydlení za 7 USD na noc pro jednu se snídaní. Jsme nedočkavé a tak dáme rychlou sprchu,posedíme na terase a jdeme prozkoumat okolí hotelu. Nejprve se jdeme projít do městečka a najíst se. Městečko je kouzelné, už teď vím,že se mi tady bude hodně líbit. Narazily jsme na místní trh,je velký,barevný a jsme z toho úplně u vytržení. Lidé +jsou usměvaví a zdravíme se melodickým – „Mengalabá“ moc je to potěší že je zdravíme Inle - trhjejich jazykem a taky umíme poděkovat – „džezubé“ dvě slovíčka,která vám otevřou všechny pomyslné dveře,protože dveře tu téměř nikde nenajdete J Dojdeme na konec hlavní ulice,najdeme si restauraci,já si dám výbornou polévku ,Ája palačinky a po cestě zpět zahlédnu internet. Po zkušenosti z posledních dnů,kdy jsem marně sháněla všude,kde jsme byly internetové spojení, jsem jen tak zkusmo oslovila kluka uvnitř,jestli náhodou nejde internet. Kývnul opatrně,že jo,že to zkusí. Doma o mně nemají žádné zprávy a moc ráda bych jim napsala,že žiju . K Internetu : V době voleb ,které jsme trefily  bylo internetové spojení Barmy se světem přerušeno úplně.  A když jde,tak místo, kde vám umožní připojit se k Internetu najdete v Barmě výjimečně. Vláda ovšem mnoho stránek blokuje, mnoho jich je nepřístupných, blokovány jsou například všechny e-mailové servery včetně českých, stránky zahraničních zpravodajství a informačních serverů a mnoho a mnoho dalších internetových zdrojů. Spojení je navíc nesmírně pomalé. Někteří poskytovatelé prý používají zvláštních tunelových spojení přes zahraniční uzly, aby se vyhnuli blokování stránek nastavené poskytovatelem připojení, tedy vládou. Ale pak je zase spojení ještě pomalé Klukovi se spojení po několika dlouhých minutách zadařilo a já jsem mohla domů zahlásit,že se mně jen tak nezbavili a že se pravděpodobně i vrátím J Ája mezi tím šla na hotel. Já jsem cestou z internetu na hotel koupila Mandalay Rum ,placatice za 900 kyatů . To,že jsme se ocitly v tomhle světě,že to ještě vůbec existuje,to se musí zapít. Na terase si dáme kávičku a panáka , vypereme,pověsíme a jdeme pokračovat v obchůzce tentokrát směrem do rýžových polí směrem k horám,kde je vidět vesnička. Jdeme tím směrem a nacházíme neuvěřitelný svět. pb080443.jpg Z jezera vytékají kanály,na kterých se žije,je tu spousta vesniček,rýžových polí,lidé jezdí na loďkách,potkáváme lidi na kolech a pěších. Domky na kůlech postavených na vodě ,která slouží jako dopravní komunikace,prádelna,koupelna , myje se tu nádobí,prostě pb080484.jpgživotodárné jezero Inlé. Lidé se vrací pomalu domů z trhu,z pole,děti ze školy ve svých zeleno-bílých uniformách….no prostě všechno v klidu a pokoji a je to jako se octnout opravdu chvílemi ve středověku. Ale mně se to moc líbí. Chvílemi z toho všeho oněmíme a jen zíráme. Chodíme tady do západu slunce,fotíme kluky mezi rýžovišti,jak pouštějí draky a dojdeme až k dřevěnému klášteru, mezi rýžovišti ,kde žijí mniši.Je to taková nádhera,že se navzájem musíme ujišťovat….je to doopravdy a není to sen. V 18:00 je tma jak v ranci. Vrátíme se na hotel ,sníme melouna a nabíjíme baterky,ale vypnou proud,to je v Barmě dennodenní atrakce. Než naskočí generátor,chvíli to trvá. Na ráno máme domluvenou loďku od 8:00 do 17:00,prostě na celý den, kdy budeme dál poznávat život na jezeře. Máme v plánu navštívit i školu,vezeme z domova totiž spoustu školních potřeb pro děti …..Těším se !
pb080453.jpg 
9.11. - Inle-celodenní výlet loďkou po jezeře
Ráno jdeme na snídani,která se podává na terase v patře a je z ní krásný výhled na hlavní kanál a na hlavní cestu přes most nad kanálem. Proudí tu už teď po ránu spousta lidí na kolech,mopedech,pěšky a taky už projíždí spousta motorových lodí .pb090576.jpg Snídaně je klasická, jako jsme měly všude,kde jsme bydlely. V 8:00 máíme přistavenou loďku u hotelu a vyrážíme za novými zážitky. Projíždíme kanálem ven z městečka na otevřenou plochu jezera a jakmile se na jezero dostaneme,je to úchvatný pohled. Jezero sevřené horami ze všech stran a je tu pěkně živo ,spousta rybářů ,kteří pádlují nohama a rozhazují sítě, nebo zemědělci na loďkách,kteří vybírají ze dna jezera zetlelé rostliny s bahnem,které se pak používají na hnojení políček,která se zakládají přímo na vodě a pěstuje se na nich spousta zeleniny – rajčata,okurky,zelí a co já vím,co všechno.pb100202.jpg Je tu velmi příjemné klima, oproti horku a prachu v  Mandalay se tady cítíme mnohem lépe. Teplota dosahuje tak 25-ti stupňů a když se řítíme po jezeře naši motorovou loďkou, musíme mít svetr.
Naše první zastávka je ve stříbrnické dílně v jedné z vesniček. Opravdu doslova na koleně se tu vyrábí šperky ze stříbra. Nechybí i prodejna a dají se tu koupit i velmi pěkné kousky.
Pokračujeme dál k mnišskému klášteru v Ywamě  kde je i malý trh a tady poprvé spatříme i Šanské ženy s pestrobarevnými přikrývkami na hlavách,což značí,že už je žena vdaná. Prodávají se tu nádherné suvenýry a v klášteře jsem se dostala až do ložnice mnichů. Kluci hráli vrchcáby s tužkovými bateriemi J
Pokračujeme do další vesnice,kde žije rodina z kmene Padaung,kde se ženy zdobí zlatými pb090755.jpgkroužky na krku , tzv. ženy s žirafími krky. Dívky dostanou první 4 kruhy na krk v 9 letech a pak pb090325.jpgpřibude každý rok jeden ,až je jich 25. Tato rodina tady provozuje tkalcovství a samozřejmě vydělává na tom, že turisté se do oblasti, kde tento kmen žije, nemohou dostat, protože je uzavřená.
Pokračujeme a požádáme našeho lodníka,aby nás zavezl ke škole. Jdeme tedy do školy a už z dálky je slyšet že se ve škole učí. Učitelé u tabule přednášejí a děti po nich sborově opakují.
Když přijdeme do třídy,jsou dítka jako zařezaná,ale zvědavě pokukují. Předáváme učiteli pastelky,kalkulačky,pravítka a jiné drobnosti,aby to spravedlivě dětem rozdal. Děti nám nakreslí obrázek na památku a jedeme dál.
pb090116.jpgPlujeme do Indeinu,vesnice na jezeře,kde se nachází Nyaung Ohak neboli "Skupina banánovníků"...je to rozpadající se komplex svatyň a stúp, vylezeme na vrchol v doprovodu třech mladých mnichů,obyčejných kluků,kteří nás rádi doprovodí, kde je rozpadající se pagoda Shwe Inn Thein a krásný výhled do okolí. Je tady ve vesnici škola a děti mají právě přestávku,jsou rozběhané venku před školou. Jdeme se podívat ještě do kláštera klášteře U Daung ,kde je plno šanských stůp,některé zrestaurované zlaté a bílé a některé polorozpadlé, taková stůpí hřbitov mi to připomíná. Dojdete k nim dlouhou chodbou,kde se prodávají opravdu jedinečné kousky suvenýrů a za směšné ceny!
Pak následuje vesnička ,kde se vyrábí papírové slunečníky, lampióny a také jsou tu tkalcovské dílny v nichž se získává vlákno z vodních lotosů a z toho se pak upřede příze a tkají se překrásné látky.pb090744.jpg
Poslední z dílen je výrobna barmských cigár a doutníků.
Všechno je to ruční a precizní práce,lidé jsou tu neskutečně pracovití.
Projíždíme kolem plovoucích zahrad- jsou to jakási políčka vytvořená zetlelými vodními rostlinami a humusem, ukotvena ve vodě pomocí kůlů. Z oblasti jezera Inle pochází většina produkce rajčat v zemi a rajčata jsou nejčastější plodina, která se v plovoucích zahradách pěstuje. Je to neuvěřitelný kout světa,chvílemi mám pocit,že se mi to možná jen zdá a že se z toho krásnýho snu jednou probudím a zjistím,že to nebyla pravda a to by mně opravdu mrzelo. Jinak... Inthové žijí v domech na kůlech, kde často v první patře chovají domácí zvířata a jejich dopravním prostředkem je loďka.
Doplujeme ke klášteru Nga Hpe Chaung - Klášter skákajících koček leží severně od Ywamy, pb090075.jpgje to takový dřevěný palác na sloupech,kde je 70 soch  Budhů a spousta skákajících koček,které si vycvičili mniši asi z dlouhé chvíle ?
Vracíme se zpět do městečka a na jezeře je krásné světlo,rybáři loví tak jako každý den,lidé se na lodičkách vrací kdoví od kud a je tu opravdu nádherně.
První den na jezeře Inlé je za námi a myslím,že jsem se zamilovala do jezera,do lidí tady,do tohoto koutku světa  ;-)
 
10.11. – druhý den na jezeře Inlé
Ráno vyjíždíme už v 7:30 a na lodi je fakt ukrutná zima,bunda nestačí,ještě si před sebe otvírám velký deštním,který je příslušenstvím na lodi proti slunci,dešti a teď i proudícímu studenému vzduchu. Jedeme na trh. Myslela jsem si, že to bude plovoucí trh,ale náš lodníkpb100277.jpg nás zavezl na trh na břehu jezera….nevadí. Když přijíždíme,je tady spousta lodiček,přes které musíme přeskákat na bahnitý břeh,kde stojí několik volských potahů,voli se válejí v bahně,ale už tady odtud vidím,že na trhu je pěkně živo. Je to trh takový pro místní,připadá mi tak hodně zemědělský ,prodává se tu opět vše na co si vzpomenete.Od jídla,po ručně kované předměty,které kovář vyrábí přímo před vámi. Je tu hodně inthských žen s pestrobarevnými pokrývkami na hlavě. Prodávají tu šanské tašky,které jsou nezbytným doplňkem všech. Jsou praktické,hluboké – nic z nich neztratíte, mají široký popruh – tedy hodně unesou,jsou pevné – tkané z režného vlákna a jsou nádherně barevné. Kupuju hned dvě. Jednu pro sebe a druhou někdo dostane.
Upoutala mně jedna žena,která kouří barmský doutník a chci si ji vyfotit,tak jdu za ní a požádám ji o fotku. Nerozumí,ale ptá se gestikulací,jestli kouřím. Já kývnu a v tu ránu mám mezi rty barmský doutník od ní a zapaluje mi. No to se přece nedá odmítnout. Sedneme si na zem a pokuřujeme,všichni kolem se smějí asi nad tím,že jsem neztratila humor a začlenila se tak mezi ně,stala jsem se na chvíli součástí jejich života. Musím jí prezent oplatit a tak hledám v batohu krabičku mých oblíbených aromatických cigaret. Jsou s příchutí hřebíčku. Nabízím pb100494.jpgmé nové kamarádce a ta si ráda bere hned dvě cigarety,protože jsou oproti jejímu doutníku velmi tenké,tak aby nebyla asi škodná J. Zapálí si a vykulí oči v údivu asi z té příchutě. Něco začne vykřikovat a v tu ránu je kolem mě houf lidí,keří opustili svoje stanoviště a přisedli k nám. Cigaret ještě pár mám,tak je nabízím a v momentě už nemám ani jednu a bohužel se ani na všechny nedostalo. Nakonec se paní se mou chce vyfotit. Aja je kdoví kde,nevidím ji a tak dávám instrukce nějakému mladíkovi,jak má zmáčknout spoušť na mém foťáku a udělat nám fotku. Paní je šťastná,když vidí fotku na displeji, a volá ostatní,ať se jdou podívat a je důležitá,že se fotila s tou cizinkou … loučíme jako staré kmošky. Doma zjistím,že je fotka mázlá,to mně moc mrzí J
Asi po hodině odjíždíme po jezeře k Thaung Tho Kyaung na JZ cípu jezera je zde velké množství typických šanských stúp a v nich pochopitelně...samí Buddhové . Klášter je vidět už z dálky,jak se pohybujeme po jezeře a vynořuje se z bujné zeleně. Projdeme se tady,jsme tu samy dvě turistky a jen pát místních. Cesta ke klášteru se tu teprve buduje a na stůpách se taky horečně pracuje,renovují se.pb100324.jpg
Projíždíme  malebnými vesničkami na jezeře,kvetoucími lekníny a náš lodník nám ochotně zastavuje,abychom si lekníny mohly nafotit. Přijíždíme ke kovářské dílně ,kde se ručné vyrábí různé spousta užitečných předmětů od nožů,přes nůžky , srpy až po mačety.
Jedeme na oběd do restaurace nad hladinou jezera,je to pěkné,jíst na terase a pozorovat provoz na jezeře, co všechno se dá na lodičkách převážet. Jsou plné různého zboží.
Dál přijíždíme k novému krásnému chrámu vybudovanému na jezeře. Nádvoří je prostorné,čisté a do svatyně se vchází po schodech a vstupy jsou ze 4 stran,tak, jak to už v chrámech Barmy bývá. Ve svatyni samotné je mnoho fotografií pohlavárů,kteří si neodpustí se takto zviditelnit ,aby každý věděl,kdo že toto platí !!!! J Jsou tu 3 posvátné kameny,na které se lepí zlaté plátky – výhradně mužská záležitost,ženám vstup zakázán!!!
Vyjdeme z areálu a vidíme trh,tak jdeme na trh. Projdeme se tady,pokoukáme a vracíme se k lodi.
Dál už jen chceme povozit po jezeře mezi vesničkami a vracíme se do městečka, na hotel.
pb100512.jpgDnes se už jen projdeme po městečku a okolí.
 
11.11. – jezero Inle – RELAX !
Rozhodly jsme se,že dnes budeme jen tak lenošit,už to prostě nějak potřebujeme. Ráno po snídani jdeme na trh v městečku a strávíme tady 2 hodiny. Podrobně si prohlížíme co se tu prodává a snažíme se přijít na to,co se na co používá. Ale moc se nám to mnohdy ani nedaří J Ale na konec se rozhodujeme,že si koupíme vodní meloun. Ptám se prodavačky,jestli je to vodní meloun a prý ano- nemám pochyb,tvar a barva souhlasí. Kupujeme tedy jeden kousek,jesště ho zkušeně poklepu,aby zněl a už si ho neseme na hotel. Dáme si ho dnes k obědu,je horko a tak se na něj těším. Dojdeme na hotel a jsme rozhodnuté si dát opravdu relax. Vypereme,umyjeme si hlavy a na terásce si dáme melouna. Jdu na to. Rozkrojím ho uvnitř a pb120217.jpgdostanu záchvat smíchu…..koupily jsme krásnou dýni. Nesu to na terasu ukázat Áje. Z oběda tudíž nebude nic. Fotka a dýně letí z terasy do vody mezi vodní hyacinty. Co s ní ….
Tady se denně vypíná navečer proud a tak se rozhodujeme než polenošíme nabít baterky. Říkáme si,že teď to je bezpečný čas,že určitě proud nevypnou. Sedíme na terase a najednou je hrobové ticho,trkne mně to hned….vypli proud. Sakra! To baterkám nedělá dobře. No než naskočí generátory, 3x silně zakolísá proud , chvíli to trvá. Raději nabíječky vyndaváme ze zásuvek.  Generátory naskočí.mně se nabíječka rozbíhá,ale Ájina stávkuje. Zkoušíme všechno možný ,ale nabíječka ne a ne …. Podle mě je kaput! Ája to odmítá přijmout .  Leze neúnavně od zásuvky k zásuvce a strká kabel do zdířek. Musím se jí smát ,jak je urputná a přesvědčená o z mrtvých vstání J V následujících dnech ji ještě načapu několikrát,že to zkouší J)
Naštěstí moje nabíječka to vydržela,tak to taková katastrofa není.
pb110150.jpgPozději odpoledne se vydáváme na procházku do vesnice v rýžovištích. Nekoupím si vodu,protože Ája má zafixováno,že vodu koupím ve vesnici. Mně se to nezdá,ale věřím jí a tak jdeme. Na cestě mi dochází,že vodu tady nekoupím,jen nějaké příšerně sladké pití v kelímku mi nabízí kluk u cesty do vesnice a prý ve vesnici lahvovou vodu neseženeme. Tak se buď musíme vrátit,nebo to zkrátit. Nepůjdeme do vzdálenější vesnice tedy a půjdeme navštívit do kláštera mnicha,kterému chceme předat peníze z Čech. Bereme to zkratkou o které si myslíme,že po ní ke klášteru dojdeme. Dojdeme mezi rýžovišti k maličké vesničce a tam zjistíme,že tudy cesta ke klášteru nevede. Tak se musíme vrátit. Najednou na nás volá z jednoho chudého domku stará paní a kývne na nás, abychom šly dál. No tak jo, zvědavost nám nedá odmítnout. Zujeme se tedy pod schůdky a vylezeme nahoru do domu. Paní je už opravdu stařičká s čerstvou jizvou na hlavě, dost velkou. Přijde další , mladá žena s dítětem a už nás usazují na rohože na zemi a v tu ránu je tady asi každý,kdo bydlí v okolí a je právě doma. Jsou to ženy s dětmi,chlapi jsou asi na poli. Ale pak i dva muži přijdou. My tedy moc anglicky neumíme,ale oni vůbec ,jen jedna mladá žena dá dohromady pár slovíček. Vůbec to nevadí. Provedou nás po domě, nahoře v patřeimg_6241.jpg mají ložnici,kde nám paní představí oltář s malým budhou a pochlubí se pár fotkami svých dětí. Hlavně se papí fotkou,kde je syn při přijímání do kláštera. Když jdeme zpět dolů po schodech, objasňuje velkou jizvu staré paní- právě z těchto schodů před pár dny spadla. Dole už na nás čeká čaj a tylí z lístků zeleného čaje. Vyndaváme mapu světa a ukazujeme jim naši a jejich polohu. Žasnou nad tou vzdáleností. Vyndavám fotky Tábora ,které mám sebou a mojí rodiny, rodičů,přátel a podobně. I když si vůbec navzájem nerozumíme,dokážeme si ¾ hodiny povídat. Setkání nezapomenutelné !!! Lidi úžasní,pohostinní, vděční,že měli tak nezvyklou návštěvu. A my DĚKUJEME !!! Rozloučíme se , bylo to neplánované,ale o to úžasnější setkání.pb110107.jpg
img_6292.jpgJdeme tedy do kláštera. V okně lumpačí 5 malých mnichů a když sáhneme po foťácích, dokonce na nás vystrčí holý zadek jeden z nich J Ája by to měla mít nafocené,já jsem nestihla v údivu J Ale to už nás zbystřil starý mnich , který kluky okřikl a už nás vítá u vchodu a zve nás dál. Posadí nás ve svatyni na zem a nechá pro nás donést nějaké občerstvení v podobě banánů a vynikajících sušenek. Začne se vyptávát odkud jsme a když řekneme Czech Republic,jeho tvář se roztáhne do širokého úsměvu. Zná !!! má úžasné povědomí o naší zemi…..a sype ze sebe: Masaryk, Zetor, Jawa , Zbrojovka , Havel…… zíráme. Je hodně vzdělaný. Kluci sedí jako zařezaní, protože jsou pod kontrolou starého pána. Přichází ješte 2 starší mniši a jsou komplet. Malý kluci jsou tu jen na týden. Opravdu jsou jako beránci,jen když mi spadne banán na prsa, neudrží se a schovají hlavu do svých karmínových rouch a smějí se. Když vidí ,že se směju i já, už ani hlavy neschovávají a smějeme se společně,jen já i oni pokukujeme po starém pánovi,ale ten rozpráví s Ájou a tak na kluky mrknu,že v pohodě a tím jsem si je evidentně získala. V očích mají tisíc rarachů. No a přichází chvíle,pro kterou jsme sem vlastně šly. Nebudu tady rozvádět od koho a proč jsme byly požádány,zda by jsme nedovezly peníze do Barmy.  Proč ne. Ale byl problém v tom,že to bylo dost peněz a musely jsme dolary směnit za kyaty, abychom je mohly předat. Dolary nesmí nikdo v Barmě vlastnit. Takže jsme teď oznámily mnichovi,že pro něj máme peníze. Ája začne z igelitky vyndavat balíky peněz a mnich si asi myslel ,že z balíku vyndá maximálně pár bankovek. mnich  ukazuje na pokladničku,kam to máme hodit. Tak Ája vezme ty balíky a jde k pokladničce. Začne to tam házet , já fotím a starý pán jen kouká a není schopen slova. Teď už koukají všichni , oči navrch hlavy. Nemůžou uvěřit,že tam Ája naházela všechno. Pán říká….ale to je spousta peněz !!!! Opravdu je úplně konsternován. Děkuje, děkuje a zase děkuje. Ještě trošku poklábosíme,vysvětlíme od koho jsou peníze a sbíráme se k odchodu. Všichni nás jdou vyprovodit před klášter ,uděláme ještě nějaké fotky a už nám jen mávají a my odcházíme s velmi dobrým pocitem přes rýžová políčka zpět směrem k městečku. Byl to krásný den.
Jdeme na večeři do městečka , tentokrát jsme si vybrali indickou jídelnu. Jsme tu samy dvě a jak jinak,než nám donesou jídlo,vypnou proud…..generátory začnou klapat a všude je tma jako v pytli. Těch pár zářivek to nespasí,tak přicházejí na řadu svíčky na stolech.
Za pár šupů se skvěle najíme a jdeme po tmě na hotel. Ája nezapomene zkusit nabíječku 
 
12.11. – jezero Inle
Rozhodly jsme se zůstat ještě jednu noc a den. Je to tady tak nádherné,že se nám odtud ani nechce . Ráno si tedy připlatíme v recepci a zaplatíme i lístky na vlak na zítra. Pan majitel nám opakuje,že cesta vlakem do Baga bude trvat cca 10-15 hodin. Nechápu tu toleranci,ale v Barmě je zbytečné spoustu věcí pochopit a tohle je jedna z nich. 
pb080431.jpgJdeme se projít na druhou stranu městečka kolem kanálu, po kterém jsme jezdily na lodičce a viděly jsme na břehu nějaký buddhistický klášter a tak se tam jdeme podívat. Procházíme kolem skladů zeleniny a nakoukneme. Je to vlastně hlavně třídírtext-picture left-floatny rajčat. Rajčata se sklízí zelená a nechávají se dozrát v třídírnách,kde se ze zelených vybírají červená a ukládají se do košu a beden připravených na další přepravu. Po cestičce kolem kanálu dojdeme až ke klášteru,kde není ani noha,jenom my dvě. Hrobové ticho jen občas naruší motor projíždějící lodičky v dálce. Zapalujeme tady vonné tyčinky pro naty ,Ája věří,že jejípb120275.jpg nabíječku mají na svědomí právě oni J Míjíme školu, odkud se ozývá stále dokola se opakující jakási říkanka z otevřených oken. V klášteře načapáme jednoho mnicha ,který tu dozoruje nad jedním malým mníškem,který se tu učí texty z buddhistických knih. Je to balzám na nervy,klid a pohoda.
Cestou zpět se stavíme v městečku v klášteře, kde nám hned u vchodu prodají zlaté plátky ,které prý máme nalepit na sochu Buddhy ,asi mají nějaký významný den,ale to tu mají skoro každý J jakmile pb120346.jpgpřijdeme k 1. Buddhovi, nalepíme na něj zlaté plíšky a v tu chvíli přiběhne paní od vchodu a že jsme to nalepily na špatnýho Buddhu a ukazuje nám toho pravýho – pozděJ mávne rukou,že tojako nevadí a odběhne zase ke vchodu…zajdeme i na poštu, nakoukneme do zubařské ordinace - tady bych tedy zuby řešit nechtěla !!!
Cestou k hotelu si na ulici koupíme nějaké smažené dobroty k pozdnímu obědu. Sbalíme krosny a jdeme na večeři . Jen tak při čekání na jídlo vstřebáváme zdejší atmosféru,pozorujeme lidi,jak se sklonkem dne vyrážejí do ulic s baterkami za pasem,no dobře dělají,protože opět výpadek proudu a na hotel klopýtáme po tmě.pb120322.jpg
Ráno odjíždíme vlakem do Baga. Je čas na rozloučení i když opravdu nerada to dělám .
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 13.11. – vlakem do Baga
Ráno v 7:30 máme přistaveno auto s řidičem,který nás veze na nádraží do Shwe Nyaung na img_6757.jpgvlak do Baga. Máme před sebou cestu cca 600 km a měly bychom být v Bagu někdy kolem 03:00 ráno. Je chladno a před nádražím se pohybují místní lidé a hřejí si ruce nad ohněm. Je tu i pár vojáků, inu nádraží jsou hlídána. A teď po volbách obzvlášť. Pořád nevíme jak volby dopadly. Bojíme se lidí ptát a stejně by jsme se ani odpovědi nedočakly. Řidič nám jde do kanclu pro lístky na vlak. Tenhle úřad trvá dlouhou dobu. Nakonec nám lístky dává,ale všimnu si,že je na nich nižší cena,než jakou nám účtoval majitel hotelu. Řidič už už odjíždí,když ho Ája stopne,já hlídám bágly na perónu. Jde tedy zpátky a vysvětlujeme si situaci. Musí zavolat na hotel a nakonec nám tedy vrací 18 USD. No tak proč ne. Vlak nám odjíždí až v 11:30 takže máme asi tak 2,5 hodiny. Na perónu je skupinka chlapů,kteří tady asi vybírají na pagodu,mají tu jakousi repliku pagody polepenou pozlátky a bubny,ale hudbu pouští z magneťáku. Hodíme si krosny do kanceláře a jdeme se projít po městečku.v ulicích Shwe Nyaung V krámku si koupíme placatici Rumu na cestu a výrazně se otepluje,tak, že už můžeme sundat bundy a odepnout nohavice na kalhotách. Přijede jeden vlak,ale to prý náš není. Konečně ho tu máme. Podle jízdenek si najdeme vagon a naše místa. Hodíme krosny mezi sedačky,kde je místo a zjistíme,že budeme mít dobrou společnost . Cestuje s námi na čtyřce mnich. Jedno sedadlo zatím zůstává volné. Vyrážíme. Vlak se rozjede celkem velkou rychlostí,ale to nebude trvat dlouho. Zastávek bude mnoho a mnoho. Na jedné z nich přistoupí mladík, moderně oblečen v úzkých černých kalhotách s teniskami na nohách a vlasy hezky a do střapata upravenými. V uších sluchátka od MP3 …dost nevídané tady,ale už i sem se vkrádají džínsy a moderní styl v oblékání. To co bylo ještě před třemi lety neslýchané ,se prosazuje hlavně u mladých lidí. Takže naše čtyřka je kompletní. Na každé zastávce popobíhají pod okny vlaku prodejci všeho možného od ovoce, smažené placky plněné vším možným,chipsy různě ostré, pečená ptáčata, vařená rýže s karí nechybí a co já vím co všechno ještě. Není problém koupit vodu,čaj….a na každé zastávce se vlak plní nejrůznějším nákladem,pozorujeme to náš spolucestující mnichz oken. Projíždímne Kalawem a jeho horami. Vlak se několikrát z vrcholu zase vrací na zpátečku dolů na výhybku a pak putuje zase dál ,ale pořád směrem dolů. Je to úzkokolejka a větve keřů mi občas učešou vlasy,jak je to uzoučké na projetí. Kytky si můžeme trhat rovnou z vlaku. A je tu tma a nadchází noc . Není na co koukat ven a tak se začínám nudit. Ale bujím se usnout,ani se mi nechce spát,abychom nepřejely bago i když bychom tam měly být až nad ránem.
Lidi se různě ukládají mezi lavice k spánku na zem, na sedačky. Mnich spí a kluk taky.pb130694.jpg
 
14.11. – vlak tranzit směr Bago
 
 Občas taky zdřímneme,ale jak je po půlnoci,jsme ve střehu,abychom stihly vystoupit.pb130619.jpg Najednou vidíme obrovskou záři před námi. Co to může být? Ptáme se,jestli to je Bago. Odpověď zní ne ne to je Naypyitaw (čti Najpidó). Je kolem 2. hodiny, nějak i to nesedí, protože vím že Najpidó je asi 360 km severně od Yangonu a Bago je od Yangonu asi jen 70 km. Nicméně tohle Najpidó je osvětlené celé i v tuto noční hodinu. Je to nové město vystavěné vládou a má z něj být a vlastně oficielně už je hlavní město Myanmaru. Dokončeno má být v roce 2012. Nikde v Barmě se nesvítí a tady to září jako New York !!! Nové domy,krásná zlatá pagoda a turistům vstup zapovězen. Nevím,jestli kdy nějaký turista o to vůbec bude stát. Tohle už není Barma !!!
Na nádraží tady nás přesunou do jiného vlaku a čekáme tu nekonečné 2 hodiny. Z původního vlaku se musí všechen ten náklad přetahat zase do tohoto !!! Pozoruju jednu ženu,jak hodinu nosí pytle plné zeleniny na hlavě z vlaku do vleku a smekám před ní. Když se konečně vlak pb130648.jpgpohne,zjišťujeme,že se z našeho původního „rychlíku“ stal pomalý osobáček, stojící na každé mezi. A je noc,takže prodejci na zastávkách mají na tácech,které s občerstvením nosí na hlavě, jesště zapálenou svíčku,to abychom z okna dobře viděli,co nabízejí J ale moc se kšeft nehýbe. Lidi pospávají. No ale teď už jsme na každé zastávce ve střehu a myslíme si,že už musí přijít to Bago přece !!! Podle času by to tak mělo být. Ale to se šeredně mýlíme. Na otázku ,jestli už bude Bago nám kluk řekne že asi za 2 hodiny. No dobře. Za 2 hodiny nám řekne,že asi za hodinu a tak to jde dál a dál. Je už dávno den ,vlak se změnil naprosto neomylně na nákladní,kdy máme v uličce už i nábytek a v policích nad sedačkami není jediné volné místečko,protože jsou plné květáků a jiné zeleniny .  Vlak se kymácí na kolejích ze strany na stranu a hodně často jedeme terénem,kdy vlak na kolejích doslova skáče jako na lochnesce si připadám. Už se tomu musím smát,nevěřím,že do Baga někdy vůbec dorazíme Jpb140732.jpg
Ale po neuvěřitelných 29 hodinách jsme v bagu !!! Místo ve 3:00 ráno jsme na místě v 16:30 odpoledne.!!! Rozloučíme se s našimi spolucestujícími a vystupujeme. Hned na nádraží nás odchytávají rykšáci,ale my víme z LP,že hotel Ananda  není daleko. Taky jo,vyjdeme pár schodů a jsme na hlavní třídě,kde je i náš vyhlídnutý hotel. Mají volno a tak se hned ubytujeme a jdeme si zajistit nějaký povoz na zítra. Chceme jet na Kyaiktiyo (Kajčiko) kde se nachází posvátný kámen . Zajistíme si dodávku na dva dny a jdeme se najíst. Jsme unavené a tak se opravdu těším na postel.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Bago (dříve Pegu). bylo založeno dvěma urozenými bratry Thamalou a Wimalou, kteří se narodili roku 573. Podle legendy jistého dne na malém kopečku odpočíval Buddha a předpověděl, že na tomto místě vznikne město. Další z historických míst v Barmě známé svým ohromným ležícím Budhou. A také je zde mnišská škola, která prý hostí přes tisíc žáků - však jich také ráno bylo plné město, kdy mniši obcházejí obyvatele města a žádají je o jídlo na celý den, každý má mladé mnichy v úctě a dává jim jídlo. Jinak je zde také spousta pagod. Zde se nachází druhý největší klášter Khatwain Kyaung, v němž na 1000 mnichů studuje buddhismus . V Bagu jsou k vidění obří sochy Budhů

pb160209.jpg

15.11.    – Bago
Ráno v 7:30 máme odjezd dodávkou , do které budou přistupovat lidi a jezdí se s ní i na střeše a vzadu na stupínkách stojí dva pomocníci,kteří hlásí řidiči,kdy může předjet a proč ??? Protože se jezdí v pravo a volant je taky na pravé straně. Je to proto,že je tu naprostá většina aut pašovaných ze sousedního Thajska a tam se jezdí vlevo. Takže řidič mnohdy třeba přes náklaďák vůbec nevidí,co si může dovolit.
Vyrážíme tedy na místo kyaiktiyo-2.jpgzvané Pagoda Kyaikhtiyo, která se nachází přibližně 80 km od Baga a patří k nejnavštěvovanějším turistickým místům. Stojí na pozlaceném balvanu riskantně usazeném na okraji vrcholu v nadmořské výšce 1100 m. Pagoda a svatyně Nat na cestě ze základního tábora k pagodě jsou opředeny mnoha legendami. Existuje také rozšířené přesvědčení, že člověk pokaždé, kdy zdolá vrchol, zvětší své bohatství. Výstupem na vrchol si vyzkoušíte svou odolnost a po jeho dosažení vám bude odměnou radostná nálada. Od října do května je doba poutí. Na horu se odjíždí ze základního tábora Kinpun. Odtud se musí použít otevřený náklaďák, který se normálně používá pro dopravu nahoru do kopce Yathae Hill. Po příjezdu na Yathae Hill je nutné asi hodinu stoupat nahoru na kopec. Lze jej dosáhnout také trekkingem ze základního tábora. Pro nesení zavazadel a poutníků, kteří jsou příliš staří nebo slabí, jsou k disposici nosiči .
pb150073.jpgJenže jak nabíráme cestou lidi a zase někteří na různých místech vystupují, a my nabíráme slušné zpoždění. Na místo se dostáváme až někdy kolem poledne a tady se musíme dostat na náklaďák, který nás zaveze na místo hodně vysoko v kopcích nad vesničkou a tam odtud teprve pěšky musíme zdolat trasu k pagodě a kameni samotnému. Náklaďák je přistaven,zaplatíme , má na korbě lavice a dokud není zaplněn do posledního místečka,nejede nahoru. JENŽE …. Náklaďák je dávno zaplněn , my tu sedíme ve společnosti houfu mnišek v růžových rouchách a stále se nehýbeme z místa. Už mně bere rapl !!!! Stále nás důležitě přepočítávají,nechápu proč,když už se sem nikdo nevejde !!! Po hodině hlásím,že jestli do 10 vteřin neodjedeme,vystupuju !!! . Neodjeli jsme a já jsem vystoupila Vyhodím vztekle batoh z korby a slezu dolů za procezení nějaké vzteklé poznámky mezi zuby ! Je mi jedno,co si kdo myslí,prostě na to nemám v tuto chvíli už proto,že si dokážu spočítat ten maraton, když máme zase v 16:00 domluveno,že jedeme zpátky. Ája tedy jedepb150098.jpg nahoru sama a já se jdu projít po okolí. A nemá to chybu. Procházím se kaučokovým lesem v klidu si prohlídnu techniku,jaki se kaučuk sbírá, dojdu na překrásné místo , kde teče potůček a je tu jedna obydlená chýše,lítá tu spousta motýlů a nikde nikdo,jen najednou kde vzal,tu se vzal kluk s mačetou. V první chvíli mi zatrne,ale jsem v Barmě,tady se mi neic nestane. Když se míjíme, nevěřícně na mně kouká,co tady asi dělám. Pozdravím ho s úsměvem „mengalabá“ a od se usmívá a pozdrav opětuje. Ještě se za sebou navzájem ohlédneme až si zmizíme za zatáčkou. Je tu božský klid i když příšerné vedro. Nafotím obrovského pavouka velkého jako moje dlaň ,nějaké motýli a jdu pomalu zpátky. Po destě ve vesničce si dávám studenou Colu a melouna. Když dojdu na stanoviště náklaďáků, dám si tu ledovou kávu a počkám asi ještě hodinu na Áju. Když v tom koukám a Ája tady, úplně běsná. Než je dovezl náklaďák nahoru ,několikrát stál a chladily se gumy ,takže opět zdržení a když se vydala směrem k pagodě v polovině cesty to pb150085.jpgvzdala,protože jí bylo jasný, že to nemůže stihnout. Vrátila se tedy 1. náklaďákem dolů. Do odjezdu máme ½ hodiny a tak jen proběhneme uličku s obchůdky a už se vydáváme na cestu zpět do Baga. Takže z toho plyne poučení,že toto není výlet na jeden den,ale na dva. !!!!
Do Baga přijíždíme v 19:30 za tmy !! Dojdeme si na jídlo a ráno máme domluvenou motorikšu na pagody a obří Budhy v Bagu.
 
 
 
 
 
16.11. – Bago
Ráno na nás už čeká rikšák s průvodcem a domlouváme s ním,kam chceme zavézt. Je to fajn chlápek ,který nás provede všemi místy. Jedeme se podívat na ty obří Buddhy, do pagody Shwethalyuang se sochoupb160169.jpg ležícího Buddhy.   pb160239.jpgPotom navštívíme ještě klášter Kha Khatwain Kyaung, v němž na 1000 mnichů studuje buddhismus, počkáme, až si půjdou pro oběd. Podívaná je to krásná. Ale popravdě řečeno,tady v Bagu jsem na konci svých sil….. už mám Buddhů a pagod až nad hlavu a tihle obří Buddhové mně přivedli normálně už k pláči. Mám pocit,že už se jich nikdy nezbavím Jsem ráda, že v 16: 00 odjíždíme zpět do Yangonu autobusem.
Do Yangonu přijedeme navečer ,pokusíme se najít nějaký Guest Haus poblíž Sule Pagody, ale je plno a tak se vydáváme do našeho již prověřeného hotelu , ve kterém jsme bydlely,když jsme do barmy a Yangonu přiletěly. Vracíme se tedy do hotelu Mother Land Inn a doufáme,že budou mít na 2 noci volno. Mají !!! A holky v recepci jsou rády,že nás zase vidí.
 
17.11. – Yangon
Měly jsme v plánu jít dokoupit nějaké suvenýry do největšího bazaru v Yangonu - Bogyoke Aung San Market - byl ten den zavřený – smůla Tak nejlepším místem,kde nakoupit nějaký suvenýr je Shwedagon Pagoda a tak se vydáváme k ní. Už víme jak – autobusem. Strávíme tu asi hodinu,nakoupíme,pokoukáme ještě a definitivně se loučíme s tímhle úchvatným místem . Nedaleko by mělo být jezero Kandawgyi, kde by měla být Karaweik - betonovápb170038.jpg replika královské výletní lodi je to místní atrakce, vládou financovaný velmi drahý projekt...je to luxusní restaurace. Kolem jezera je krásný park a je to evidentně místo,kde se scházejí milenci, posedávají po zemi v trávě,na lavičkách s roztaženými deštníky ,ne snad proto, že by pršelo,nebo aby se skryli před sluncem,vždyž pod stromy,kterých je tu mnoho je stín, ale proto,aby se skryli se svými polibky před zvědavými pohledy ostatních. Přes jezero vede klikatě dlouhý dřevěný chodník a procházka je tu hezká s výhleden na velkou Shwe . Při západu slunce by se měla krásně odrážet ve vodě,ale nemáme štěstí, zamračilo se. Tak se projdeme a vracíme se pomalu do ulic Yangonu přes Indickou a Muslimskou čtvrť,když tu pb170079.jpgnarazíme na ulici,kde si lidé na chodníku ořezávají maso z nějakých kostí. No to není nic proti tomu,co uvidíme v další ulici !!!! Zíráme na to jako kdyby tu přistáli Marťani!!! Obrovská hromada hovězích kostí, mezi tím kravské hlavy ,hemží se to tady obrovskými masařkami a lidi kolem s nožíky v rukách si obírají z těch kostí to málo, co na nich zbylo. Nevěřím svým očím. Je to jako scéna z nějakého hororu !!! Nevíme,co to má znamenat,ale jediné vysvětlení se nabízí – kosti jim sem vozí z trhu a chudí si mohou ještě ořezat. Nevíme,jestli to mají zadarmo,nebo za to něco platí,ale každopádně si tady zase člověk uvědomí,jak mu nic doma nechybí !!! Nikdy na ty lidi nepřestanu myslet !!!!pb170061.jpg
 
 
 
Tady se konečně taky dozvídáme,že byly obrovské oslavy,když vláda propustila z domácího vězení Su Ťij v souvislosti s volbami. No tak to je výborná zpráva !!!
Vrátíme se na hotel , sbalíme krosny a ráno letíme do Bangkoku, kde zůstaneme 2 noci a frčíme domů .
 
18.11. – odlet do Bangkoku
 
19.11. – Bangkok – Kao San
 
20.11. – odlet domů
 
A jak shrnout tuto cestu a Barmu jako celek ??? Barma je těžko sdělitelná, těžko pochopitelná, chudá a bohatá zároveň ………..KRÁSNÁ !!!  
Všem říkám : to se nedá popsat,jeďte se tam podívat a jeďte brzy ,než z toho všeho udělají „lunapark“ !!!!!

 

 

Náhledy fotografií ze složky BARMA (Myanmar) 2010 + 2011

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Víza

(Alena, 3. 10. 2013 16:54)

Ahoj, děkuji zakrásné čtení o Barmě, chystám se tam na Silvestra. Nestihnu do Bangkoku, tak si chci víza vyřídit na Berlínské ambasádě. Na webu mají uvedeno, že stačí poslat pas v obálce a k poplatku za vízum přidat 10 € na poslání pasu zpět. Máte s tím dobrou zkušenost? Trošku se bojím nechat cestovat svůj pas jen tak poštou.

Díky
Alena

Re: Víza

(Milena Weberová, 3. 10. 2013 19:27)

Ahoj Aleno
je to přesně tak, jak píšeš. Ještě k těm penězům musíš přidat vyplněnou žádost . Vše mají na stránkách. Ale pokud chceš můžu Ti formuláře i poslat když mi dáš e-mail adresu. Moje adresa je : mil.weberova@seznam.cz
2x jsem takto žádala o vízum a bez problémů. Zásilku můžeš pro jistotu ještě pojistit u přepravce. Tak já mám pasy dva to pro tyto případy , kdyby se mi jeden někde na ambasádě zatoulal. Pošli si to ale s předstihem, aby jsi event. mohla něco ještě řešit.